Pokud budete hledat alkovnu nebo karavan, provděpodobně to nebude takový svízel jako v našem případě. V Čechách jsme na námi vytoužený obytňák nenarazili ani náhodou. Huga jsme hledali víc jak půl roku, z toho poslední 2 měsíce intenzivně. To znamenalo koukání na zahraniční a pro jistotu i na český bazarový weby každý den aspoň 2 hodiny – ráno i večer. Mnohdy víc.

V hledáčku jsme měli:

  • mobile.de (jen nabídky Německa/Rakouska)
  • autoscout24 – mobilní apka nebo web (jen nabídky Německa/Rakouska)
  • menší online bazary z daného města/lokality (googlujte)
  • specializované bazary na obytky
  • sbazar.cz/sauto.cz
  • bazos.cz

Bohužel hodně Němců neumí anglicky a už rovnou v inzerátu mají napsáno, aby jim nikdo anglicky nepsal. Zkoušeli jsme to německy přes Google Translator, většinou bez odezvy. Potíž byla v tom, že když už jsme našli dobrý auto, nikdo na dotazy nereagoval. Ať už na zprávy poslané přes webovky (údajně za odeslání zprávy přes portál něco platí) nebo e-maily. Pokud je u inzerátu uvedený telefon (málokdy), nejlepší je rovnou volat a nepsat. Když už jsme byli zoufalí, zkoušeli jsme si jména lidí z inzerátu najít na webu a telefonní kontakt na ně sehnat touhle cestou (jednoho majitele jsme našli třeba podle likérky z danýho města).

Dokonce jsem se přidala i do pár německých skupin na Facebooku, kde se lidi bavili o obytňácích. Ptala jsem se na zkušenosti s nákupem auta přes mobile.de a reagováním na poptávky Neněmců. Nikdo nereagoval nebo příspěvek smazali a ze skupiny mě vyhodili. Chce to trpělivost. A dostatek času. Nakonec to vyšlo a s prodejcem a jeho ženou jsme si padli do oka.

Co jsme hledali?

  1. Dodávku, která nevypadá jako obytňák hned na první dobrou. Proč? Chtěli jsme být nenápadnější a nebudit moc pozornosti. Ve městě, při spaní v přírodě, kdekoli. Je ale jasný, že pro nás platí stejné podmínky (a zákazy) jako pro alkovny. V ideálním světe měla dodávka mít v techničáku, že je obytná. Postavit obytku od nuly jsme do naplánovaného odjezdu nestíhali.
  2. A je značky Volkswagen (co jinýho taky) nebo Mercedes. Transportery se nám zdály malý, volba padla na LT. A logicky i na Sprintera, který jako by LT z oka vypadl a měl i totožné náhradní díly.
  3. Vestavba musela odpovídat našim představám a potřebám. To znamenalo, že:
    • má dřevěnou podlahu
    • je zateplená (nepouští zimu ani teplo)
    • má dost skříněk a úložných prostorů na věci na-skoro-půlrok
    • má postel, která se nemusí složitě přestavovat každé ráno i večer
    • má stolek na práci, který není náročné sestavit
    • má vařič na plyn a ledničku na elektřinu
    • má udělanou elektřinu, ideálně se solárem
    • a střešní okýnko
  4. Dodávka by měla být mladší než z roku 2000, nezrezlá a udržovaná, kam se nemusí kupovat náhradní díly hned po nákupu.
  5. S najetými 200-300 000 km.
  6. A nechtěli jsme do něj investovat víc než 250 000 Kč.

Realita je taková, že máme VW LT z roku 1997 (trochu starší, než jsme chtěli) s najetými něco málo přes 200 000 km (ale podle sešlapaných pedálů to vypadá na víc, ale to neva). S vestavbou, která není v techničáku.

Ale:

  • podlaha je z dřevotřísky
  • vestavba dřevěná bez dekoru
  • postel jako malé letiště s vytahovacím stolkem za pár vteřin
  • v postelích uložný prostor na peřiny a spoustu méně potřebných věcí
  • s prostorným kufrem (kam jsme dodělali šuplíky pro ještě větší využití)
  • elektřinou a velkým solárem, který díky nové baterce jakožto součást “balení” uživí počítače i ledničku
  • s tříplotýnkovým plynovým vařičem
  • bez nutnosti řešit odpad, protože tu není umyvadlo
  • s minimem rezu a promáčknutí

Jupí!

Prodejce byl surfař z Drážďaň, který se svou jogínkou stěhoval do Malajsie. A “Kura“ (v překladu Malou želvičku, jak své auto pojmenovali) už nepotřebovali. První den jsme si auto obhlídli a projeli spolu se znalci-kamarády (děkujem) a druhý den už pro něj jeli. Zrovna byla sněhová kalamita a uzavírali dálnice. Z obhlídky jsme se s ABS doklouzali až domů.

A teď trochu jak-na-to jen v bodech

Co potřebujete mít v ruce pro přepis auta z Německa:

  1. Malý techničák a v něm informace o odhlášení majitelem. Měl by auto odhlásit na stejném úřadě, kde dostanete pojištění a dovozové značky, a ukázat vám ho ještě před podpisem smlouvy.
  2. Velký techničák.
  3. Kupní smlouvu. Sepište a podepište. Vzor najdete třeba na mobile.de.
  4. Pojištění. My měli 5denní za 99 Euro (pro osobák bude nižší) a žluté převozní značky. Vyřiďte si ho až na úřadě, najdete tam hned několik pojišťovacích budek a ceny se téměř neliší.

Se všemi papíry přijdete k paní na dané přepážce (nemusí umět anglicky, ale rukama-nohama jsme se dorozuměli), pošle vás zaplatit poplatek asi 10 eur za značku, následně vám vydá číslo SPZ a v budce, kde jste se pojišťovali, vám vyrazí převozní značky. Přímo před vámi! Můžete poprosit i majitele, aby vám na přepážce pomohl. Ideálně si sjednejte sraz k předání auta přímo na úřadě.

S autem pak hurá na dovozovou technickou do Čech, změření emisí a do servisu.

Co potřebují v ČR, aby vám vydali SPZ a české technické průkazy:

  1. Německý velký techničák.
  2. Německý malý techničák.
  3. Zprávu z technické kontroly / technický popis vozidla (vemte všechno, co vám na STK dají).
  4. Zprávu o naměřených emisích (od toho se odvíjí výše ekologického poplatku).
  5. Zelenou kartu napsanou na vin kód (jo, pak musíte nechat přepsat na SPZ a upravit smlouvu s pojišťovnou).
  6. (Kupní smlouva je nezajímá.)

Dovezená auta ze zahraničí registrují v Jungmance, tedy nově na Břevnově. Vezmete si formulář, vyplníte ho podle technické dokumentace a spolu se všemi papíry předáte. Pošlou vás zaplatit správní a ekologický poplatek. A je to. Na SPZ a techničáky se čeká 2 pracovní dny. Nesmlouvavě.

Pár rad, jak auto v zahraničí vybírat:

  1. Nejezděte nikam a už vůbec ne daleko, pokud vám dotyčný předem nepošle vin kód. Z nějakého důvodu vám ho pravděpodobně dát nechce. Podle vin kódu můžete nechat aspoň částečně auto prověřit ještě před tím, než se na cestu vydáte. Ušetříte spoustu času i energie. Různé databáze vám vyplivnou počet nalezených záznamů o autě – fotky z radarů, počet ujetých kilometrů z technické, počet bouraček. Podle počtu informací zvažte, zda si zaplatit (10-20 eur) a konkrétní informace dostat, nebo to nemá smysl. Pokud prodejce vypadá solidně, stačí ověřit základní fakta. My jsme radši ostražitější.
  2. Nejezděte nikam, pokud má prodejce bazar, i když menší. Často se za soukromé prodejce vydávají právě veksláci s podivnýma bazarama. Poznáte je podle adresy, když si místo prohlédnete v satelitní mapě. A taky pozor na bazary poblíž hranic. My byli až u Holandska a byl to propadák. Cestu nám zablokovalo auto, ze kterého vylezli 3 drsný týpci s vlčákem, techničák nám po dlouhém přemlouvání milostivě ukázali a vin kód dělali, že neznají. Ve zdraví jsme odjeli.
  3. Pokud si auto jedete prohlédnout, nechte si ukázat malý i velký techničák a zkoukněte vin kód.
  4. Naplánujte si víc obhlídek po cestě. Zmírní to vaši frustraci a můžete i lépe porovnávat.
  5. Při prohlídce zkoukněte rez u kol, dveří (i těch šoupacích) a spodku auta. Nechte si ukázat všechny nedostatky, prohlédněte funkčnost vybavení – zda fungují roletky, šuplíky, otevírání okýnek i zámky u skříněk. Ptejte se na revizi elektřiny i plynu, pokud jsou v autě zavedené.
  6. Auto si projeďte. Ideálně s sebou vemte někoho, kdo tomu rozumí víc než vy a podle zvuku motoru pozná, co a jak.

A kolik to stálo?

  • auto – 7000 eur
  • předělání elektřiny, zavedení dalších 3 zásuvek a měnič na 1000 W s přesnou sinusoidou (pro elektroniku bezpečnější) – 7500 + 8500 Kč
  • poličky, šuplíky, led žárovky, napojovací kabely, vypínače a další vychytávky – 8000 Kč
  • lednička – 7000 Kč
  • dovozová technická a výměna filtrů a olejů – 10 000 Kč
  • žluté převozové značky a pojištění na převoz – 3000 Kč
  • registrace auta v ČR – 3500-4000 Kč
  • 4 týdny času na dodělání auta (technická, servis, elektřina a 2 týdny piplání)

= 237 000 Kč

Vychytávky, co nám zlehčují a zpříjemňují život:

  • solární panel, díky kterému se nemusíme dobíjet v kempech
  • solární regulátor pro kontrolu stavu zadní baterky
  • větráček na 12 V
  • ledkový pásky nad vařičem a v kufru
  • nepružný stahovák proti otevření předních dveří v noci
  • nepropustný pytel z Hannibalu na vypraný prádlo
  • Tefal hrnce s odendavatelnou rukojetí a uzavírátkama
  • solární sprcha a sprcha s čerpadlem
  • pytel křížal z opavských jablek, který máme v ručně šitém pytlíčku ještě teď
  • kanystry na 25, 8 a 6 litrů vody, které vydrží se sprchováním 4 dny
  • 2 odpakové koše (tříděný a směsný)
  • rychloschnoucí ručníky – malý na hlavu a ruce velikosti L Boll, druhý 3x tak velký z Lidlu, ale méně příjemný
  • Mana, když zapomeneme nakoupit nebo je v neděli zavřeno nebo mají svátky nebo prostě nemají otevřeno nikde až do 5
  • suché zipy, hodně suchých zipů
  • čelovka Tikka+
  • jogamatka
  • nabíječka na AA i AAA baterky

Pracovní elektronika a zábava:

  • MacBook Air
  • Asus Zenbook Pro
  • externí 27palcový monitor Dell na práci i filmy
  • chladicí podložka Zalman pod Asus
  • dron dji Phantom 3 4K
  • Kindle
  • powerbanka Xioami na 20 0000 mAh
  • foťák Sony A6300 se šírem a padinou
  • Korg Volca Sample 2 na hraní (si)
  • 8 externích disků s 18 TB
  • zatemňovací fólie v oknech
  • IKEA organizéry na ponožky, spodní prádlo, drogerku, věci každodenní potřeby
  • IKEA uzavíratelné krabice v kufru

Co by se šiklo pro příště:

  • čerpadlo do kanystrů na pitnou i nepitnou vodu
  • přechodka na plynové bomby z jiných zemí