V Estonsku jsme byli jen týden, což je statisticky o 5 dnů déle než bývá turistický průměr. Stihli jsme navštívit krásná místa a napsat bychom o tom mohli články třeba tři. I když jsme se snažili a škrtali, článek je trochu delší.

A Tallinn, to je další láska na první pohled mezi městy!

Tallinn

V Tallinnu jsme zamířili rovnou do umělecké, pro někoho hip čtvrti Telliskivi. Krom graffiti, kanceláří, coworkingu a studií tu najdete i příjemný restaurace i většinou fér obchody. Na jídlo jsme zašli do Frenchy, kde jsme v meníčkové ceně 4,9 eur měli výbornou kachnu. Ačkoli restaurace působí na první pohled trochu high, jsou tam milí kluci a ceny nízký na to, co skvělýho a domácího vám na talíři přinesou.

Každou sobotu se v Telliskivi na “piazettě” před Frenchy restaurací pořádá blešák mezi 10-15. hodinou. My si ho dvakrát neužili, protože lilo jak z konve, ale mezi prodejci jsme potkali holky posílající dál své oblečení, které už nenosí, šmelináře se staršími věcmi do bytu i starší páry (i pány) prodávající spíš veteš. Všechno tohle dohromady je ale skvělý.

V největší budově jsme pak omrkli místní (krásný) design, módní návrháře i biobavlněné dupačky pro mimina.

Kam dál?

Směrem do centra už za hranicemi Telliskivi pak půjdete kolem kancelářských komplexů se studii echt designérů až dojdete ke kontejnerům Deepo s bývalou železniční stanicí. I tady je sympatická kavárna i bistro k posezení.

O pár kroků dál stojí hangáry se sekáčovým oblečením převážně ruských prodejců, čemuž odpovídá i módní styl, a tam jsem si toho moc nevybrala.

Ale seznam skvělých míst pořád nekončí. V okolí stanice metra vstoupíte do dalšího ráje. V třípatrové hale najdete předražený antiky (těm se vyhněte – to samé na blešáku v Telliskivi koupíte za zlomek ceny), kiosky se zeleninou, ovocem, lokálními produkty i výrobky lokálních designérů. A výčet vrcholí charitativním obchodem Sobralt Sobrale, kde jsme našli parádní lustr, dřevěné kostky z mého dětství, puzzle s motivy Dětí z Bullerbynu a další poklady (více o charitě a sekáčích v Estonsku najdete na konci článku).

Linnahall

V Estonsku se nikdy olympijské hry nekonaly, ale v SSSR v roce 1980 ano. A protože Estonsko spadalo pod Sověty, hostoval Tallinn závody v jachtingu. Díky tomu dnes na pobřeží stojí tenhle úžasný betonový úkaz socialistické architektury, kde se v pátek večer schází mládí stejně jako v Praze u “stalina”.

Národní knihovna

Myslíme, že k ní dojdete tak nějak intuitivně, ale kdyby ne, zaměřte na ni svůj hledáček účelně. Je totiž monumentální a brutalistická a i ona se řadí mezi ukázky sovětské architektury.

Pirita

Cestou do přímořské čtvrti Pirita si nezapomeňte všimnout další betonové krásy (ne, není to ironie) po vaší pravé ruce. K té jsme žádné informace nedohledali, ale je odsud ale krásný výhled na Talin a moře. Jo a ještě lepší výhled je pak právě z Pirity, čtvrti, kde stála olympijská vesnice, dnes už spa hotel. Měl by tu být i olympijský emblém, ale ten jsme buď přehlídli, nebo tam jednoduše není kvůli probíhajícím rekonstrukcím v oblasti.

Tallinn samosebou není jen o Telliskivi nebo o betonové socialistické moderně. Nám se ale na takových místech líbí nejvíc, a proto píšem spíš o nich (což ale neznamená, že jsme si turistické centrum neprošli). Krom Linnahallu, olympijské vesnice a národní knihovny objevíte určitě další architektonické zajímavosti. Stačí otevřená mysl. I sídlištní paneláky, nesoucí pár socmod prvků, mají své kouzlo.

PS: Bezpečný parking zadara kousek od Telliskivi (59.23903, 24.50933) nebo i Linnahallu, kde to vypadá, že se platí, ale nemáte si kde koupit parkovací lístek a parkují tam samé obytky (59.445, 24.75228). Spaní příjemné a bezpečné v parku nad Piritou s výhledem na řeku (59.46695, 24.87123).

Rummu

Na Rummu jen tak nezapomeneme. Vesnici tvoří z 90 % někdejší sovětská věznice a vybydlené bytovky v jejím sousedství. Naproti přes silnici stojí pár dalších bytovek a domků, většinou hlídané několik kamerami. Nás sem táhlo právě vězení, které částečně leží na jezeře Rummu.

Jezero je příjemně studené a hlavně průzračně modré. Když doplavete k budovám v jezeře, pod vodou část zbytků stěn uvidíte. Je to paráda. A to nejsme žádní otrlí potápěči a už vůbec ne hazardéři se životem.

Věznici u jezera tvoří asi 4 budovy a některé z nich zdobí graffiti nejspíš z dob, kdy se na místě konaly večourky (což je jen naše domněnka podle pozůstatků baru a druhu odpadků). Kousek dál už začíná další část věznice obehnaná zdmi s hlídkovými věžemi v každém rohu. Oplocený areál věznice už tolik urbexerů neláká tak jako budovy ve vodě. Tím líp pro nás (i pro vás). Prošli jsme si vklídku vězeňské dílny na nábytek, šatny i ubytovny personálu. A v jednom okně byl (samozřejmě) průstřel od kulky. Ale možná taky ne.

U bloku 10 dál směrem k silnici/vesnici už začíná hlídaná část. Je lákavý tam jít, ale je tam hlídač, před kterým jsme se raději schovali do šaten. A když odjel, pláchli jsme zpět k jezeru. Potkali jsme stopy psích tlapek, psi samotné naštěstí ne. Za vesnicí jsou pak další vybydlené bytovky, které spíš než urbexery lákají zloděje – popelnaté místnosti svědčí o vypalování mědi z kabelů. Ale za procházku stojí.

Jak se tam dostat?

K jezeru a jezerním budovám se dostanete zezadu od štěrkového dolu (59.22657, 24.18977), ze strany vesnice jsou zákazy a jste moc na očích. Pár provokatérů sem přichází i odsud, protože je tam parkoviště a rovná cesta bez brutálních výmolů, ale řekli jsme si, že nebudeme nikoho příliš dráždit. Vzadu u dolu se dá navíc přespat, jako ostatně i na samém vrcholu štěrkových kopců s výhledem jak blázen, ale samosebou ve stanu. K jezeru spíš než k věznici se chodí místní koupat, opalovat nebo kajakovat. Sami tu určitě nebudete.

Hřbitov pilotů

Pár kilometrů od Rummu a po levé straně silnice těsně za vesnicí Ämari leží malý neoznačený hřbitov sovětských pilotů. Zajímavý a lákavý je proto, že náhrobky jsou postaveny ze zbytků jejich letadel. Cestou dál po hlavní dojedete k vojenskému letišti, odkud vás ale vojáci hned vyženou pryč. A dejte pozor při dronování. Nad Rummu a jeho blízkém okolí se táhne bezletová zóna.

Türisalu

Někdejší sovětské hangáry jsme našli na webu Atlasobscura.com. Hledali jsme dlouho, ptali se místních, ale nakonec jsme je našli trochu jinde, než kam nás posílala jejich mapka. Celou tu dobu byly i na Google mapě, toho jsme si předtím ani nevšimli. Hledejte je tedy tu.

Hangáry jsou rozlehlé a neudržované. U prvních budov se moc nezdržujte, lidé tam vozí odpadky a je tam strašlivej bordel. U vzdálenějších budov je už čisto i možnost si hangáry projít.

PS: Dávejte pozor na hady, pár jsme jich (i zmijáky) potkali.

Kam dál?

Podél pobřeží se zastavte u vyhlídek na moře. Türisalu pank je údajně proslulý tím, že tu mladí lidé páchají sebevraždy. My tu potkali zabydlený obytňák prodávající umčo a spoustu výletníků. Dá se tu i spát, ale parkoviště ve směru na Talin o kousek dál je úplně prázdné (59.422066, 24.330530) a je pod ním navíc i malá pláž.

Pod kopcem a po pár serpentinách dojedete k velké a krásné pláži. K Türisalské pláži. Začátkem srpna tu bylo chladněji, ale Evropou se táhla studená fronta a viděli jsme tu malou souvislost. Pár otužilců se ale i tak koupalo. Parkoviště je u pláže placené (59.424506, 24.343559), ale sympatičtí místní, které jsme potkali o kus dál v lese, nám řekli, že tu kontroly chodí jen když je opravdu, ale opravdu hezky, takže se tím hlavu lámat nemáme a spát rovnou u pláže. I tak jsme raději spali v lese přes silnici, kde jsme dronovali a Róza měla větší volnost (59.4139, 24.35615).

Tartu

V městečku Tartu nás dohnalo špatné počasí. Lilo od rána do večera. Z auta jsme vylezli akorát do charitativního obchodu Sobralt Sobrale a při mrholení na prohlídku proslulé tartuské univerzity, kde je dneska muzeum. Stálo to za to, kolem je rozlehlý park, který bez deště bude určitě ještě krásnější, než jsme ho měli my.

Charitativní obchody a sekáče

Tohle je na zvláštní kapitolu. V Talinu i celém Estonsku (Pobaltí nevyjímaje) jich je opravdu hodně. Jsou rúzně zaměřeny jednak v rámci pomoci, druhak v rámci toho, co recyklují.

Humana

Humana je síť sekáčů výhradně s oblečením. Část posílají do Afriky, část prodávají v Evropě a výdělky posílají opět na jih. Jsou nám sympatičtí i proto, že si uvědomují nadprodukci i nadspotřebu oblečení, které může žít dalším životem.

PS: Humana obchody jsme našli i v Rize.

Sobralt Sobrale

Tyhle charitativní obchody posílají dál hlavně nábytek, doplňky do interiéru a nádobí. Najdete tam ale i spoustu krásných hraček, puzzlů i pár kousků oblečení. Výtěžek jde na pomoc rodinám v nouzi.

Uuskasutus

Sekáč s oblečením, nábytkem a dalšími doplňky. Ceny jsou o malinko vyšší, ale i tak jsem tam pořídila za 11 eur 2 svetry, nový džíny a crocsy. Neziskovka se zabývá recyklací oblečení a věcí a jejich znovu použitím.

Další sekáče, už ne charitativní, najdete porůznu rozházené mimo centrum ve čtvrti Rotermann. My našli pár třeba na třídě Liivalaia (možná už součást Rotermannu), odkud mám svou parádnickou žlutou kšiltovku za 3 éčka.

Máte jiné oblíbené sekáče? Fungují jinde (Velkou Británii nepočítám) charitativní obchody v takové míře jako v Pobaltí? Dejte nám vědět na Fb.

Spaní na divoko

V Estonsku, ostatně jako v celém Pobaltí, polňačky od hlavních silnic většinou vedou ke statku nebo dalšímu baráčku. Pokud můžeme radit, vyberte si boční cestu, která vede aspoň mezi 2 vesnicemi, kde spací místo najde snadněji. Pokud tedy nechcete spát někomu na zahrádce. My nejčastěji spali v lesích, kde byl stín a hlavně borůvky. Poblíž pobřeží jsou pak více či méně frekventovaná parkoviště, většinou neplacená.

Konkrétní spací místa najdete jako vždy na naší spací mapce.

Láká vás spíš jižnější Litva? Může být. My si zamilovali hlavně její přírodu.