Ošuntělá elegance litevských měst nás uchvátila už během návštěvy Vilniusu pár let zpátky. Návštěvu hlavního města jsme neopomenuli ani letos, ale krom toho jsme navštívili pár dalších měst a užili si nádhernou přírodu nejen v národním parku Neringa.

Kaunas

Kaunas je jedno z největších měst vedle Vilniusu a Klaipédy. Snad každé město, kterým protéká řeka, má své kouzlo. A Kaunas samozřejmě taky, leží na soutoku řek Neris a Němen. Procházet se můžete po břehu řeky nebo bulvárem v centru města lemovaným nádhernými stromy, kterému navíc dominuje krásný bílý kostel Svatého Archanděla Michaela. Všechno je trochu omšelé, ale dodává to atmosféře ten správný punc.

Kaunas nese na svých bedrech i těžké historické břímě. Devátá pevnost na širém prostranství na okraji Kaunasu sloužila za dob sovětské okupace jako vězení politických vězňů. V listopadu 1941 po okupaci Němci tu proběhlo první masové zavraždění Židů v historii holocaustu. Tehdy bylo zastřeleno necelých 5000 litevských Židů. Monumentální betonový památník vysoký 32 metrů uctívá u pevnosti památku 30 000 Židů, kteří sem byli deportováni i z Německa, Francie a dalších zemí.

Cestou do Klaipédy jsme odbočili z dálnice a našli nádherné jezírko mezi polními cestami. Večer nás uspávalo zurčení vody. N 55°32.966’ E022°19.915’.

Spaní na divoko je v Litvě bezpečné a příjemné. Cesty jsou většinou trochu horší, srovnatelné s polňačkami a často vedou k domům. Hledání trvá trochu déle než v Polsku, ale většinou jsou to krásná místa.

Národní park Neringa

Park Neringa najdete na poloostrově Kuršská kosa. Zajímavé je, že litevská část poloostrova je dlouhá jen 54 km a široká maximálně necelé 4 kilometry. Nejužší část měří 400 m, bohužel se ale nachází v ruské polovině. S pevninou je spojena ruská polovina poloostrova, na tu litevskou dojedete trajektem z Klaipedy. Trajekt jezdí každou hodinu a paní na přepážce nám neúčtovala svezení v obytce, ale v dodávce. Místo 30 eur jsme platili za cestu tam a zpět jen 19,4. Ceny se od internetových trochu lišily a kdoví, podle jakých pravidel se cena určuje. A protože se prodává automaticky i zpáteční lístek, nikdo je cestou zpět nekontroluje.

Po vylodění a pár ujetých kilometrech narazíte na bránu, kde vás zkasírují o 20 eur jakožto jednorázový vstup do parku. Stojí to za to, když už jste navíc vážili cestu lodí. Zůstat můžete i v části mimo park, ale největší krása je právě za hranicemi parku.

Co v parku vidět

Park vás okouzlí hned v prvních kilometrech. Těžká vůně borovicových hustých lesů nás ve vzpomínkách vrátila do Portugalska, ale nádherné duny protkávající borové háje nás vrátily zpátky do Neringy. Podél celého poloostrova se klikatí cyklostezka, takže jestli máte kola, nezapomeňte je naložit. Tady si je náležitě užijete.

Duna Preila

Jestli milujete písečná prostranství a vítr čechrající vaše vlasy, zastavte se i tady. Z téhle nádherné, podle některých zdrojů už “mrtvé”, duny můžete vyjít na minirozhlednu s výhledem na zbytek poloostrova. Ideálně na procházku vyražte kolem 9. ranní, kdy tam ještě nestojí autobusy návštěvníků a máte dunu celou pro sebe. Vstupné jsou 2 eura.

Duna Parnidis

Tahle několika kilometrová duna překračuje hranici s Ruskem. Kousek od letoviska Nida se táhne cyklistická stezka až k výhledu na celou dunu. My vyrazili mimo stezku, abychom mohli vyfotit pár fotek z dronu a chytili i ruskou síť. Hranice začíná už v tom zeleném lesíku za křížem.

Nádherné pláže

Hned při příjezdu, u ruských hranic na konci parku nebo ve vesnici Juoadkranté najdete mapu celého poloostrova, kde jsou vyznačené pláže na koupání. Moc jich není. Kousek od Nidy přes silnici dojdete nádherným borovým lesem za 5 minut k pláži (vybrat si můžete i nudistickou hned vedle).

Cestou k druhé a stejně krásné pláži za Juodkranté můžete projít přes legendární čarodějnický vrch a les plný pohanských dřevěných soch. Procházka až k pláži trvá i s prohlídkou soch něco přes 30 minut.

Spaní na divoko

Celé území krom samotného začátku, kde se spát nedá, leží v národním parku. Divoké spaní je tedy malinko ošemetné. Spali jsme v lese na písčitě cestě, po které už se dlouho nejezdí a ráno nás vzbudil správce parku. Byl moc milý, pokutou nehrozil, a když jsme se s ním potkali kousek od duny na procházce, smál se na nás. Spát se totiž může jen ne cestách, kde není tráva nebo písek. A i takových je tam na výběr dost, tak pozor na to.

Křížový vrch

Nebo také Hora křížů je 100 metrů vysoký kopeček s nespočtem křížů. Můžou jich být desítky tisíc, možná víc. Místo má zvláštní atmosféru, které ale trochu ubírá mačkanice se zástupy dalších návštěvníků. Když si ale najdete cestičku mimo hlavní proud, můžete si vklidu prohlížet malé i velké křížky, kteří sem nosí návštěvníci i poutníci už od začátku 20. století. A i když byly kříže během sovětské okupace několikrát srovnány se zemí, místní je vždycky přišli znovu vztyčit.

Čecháčkovský tip: Abyste se vyhli hlavnímu proudu turistů a nemuseli platit parkovné, zaparkujte vzadu u kostela. Procházku si užijete trochu víc.

 

Vilnius

Vilnius je velikánské město s mrňavým a o to krásnějším centrem. I Vilniusem protéká řeka, a i když doba obležených náplavek teprve na své objevení čeká, procházka podél břehu je krásná. Uvidíte odsud i náš oblíbený brutalistický skvost s kšiltovkou – někdejší palác sportu a koncertů. Když jsme kolem něj letos šli, zkoušeli jsme uprosit produkci, která tam zrovna něco natáčela, jestli bychom nemohli dovnitř aspoň nakouknout, ale byli neúprosní.

Centrum jsme si prošli, na náměstí našli kouzelnou dlaždici, zase si něco přáli a zamířili na oběd do Forestu, kde jsme si při poslední návštěvy skvěle pochutnali. Bohužel jsme si tradiční kuchyni museli nechat ujít, protože krásná restaurace plná stromů a lián byla zavřená. Vsadili jsme na nedaleký Kitchen a dali si menu za 6,5 eura. Tradiční jídlo sice vždy nevaří, ale najedli jsme se výtečně. A navíc oceňujem, že než vám do kafe nasypou cukr, zeptají se. Jo, naučila jsem se už taky pít kávu bez cukru, když je dobrá. Ceny jsou po zavedení eura trochu vyšší, parkování je stejně drahé jako kdekoli na západě, ale na jídlo se dá zajít i bez vykrvácení vaši peněženky.

V parku před hlavním náměstím si nenechte ujít výstup na Gediminasův hrad, odkud máte výhled na celý Vilnius i protější Horu tří křížů a skoro vás odfoukne vítr. My si tam 3 roky zpátky udělali naše první selfíčko, tak jsme si to zopakovali.

Cestou z Vilniusu si udělejte výlet na jezerní hrad Trakai i do stejnojmenné malebné vesničky s barevnými domky. V okolí je navíc ještě spousta krásných mostů a vybydlených socialistických rekreačních ubykací, které se dají projít.