Bretaň se stala naší srdcovkou. Sama jsem ji navštívila už několikrát a Kuba si ji po necelých dvou týdnech cestování zamiloval také. Celé dny jsme se toulali po pobřeží, chodili na dlouhé procházky ve vřesovištích, fotili majáky, kochali se výhledy na rozdrobené ostrůvky, popíjeli cidre, rozmazlovali se máslovými sušenkami palets a ujížděli zamračenému počasí. 

Ujet pošmournu a deštivu se nám na západě Bretaně povedlo a po pár dnech začalo léto s modrou oblohou a bílými beránky i tady. Nejpopulárnější turistickou atrakci – návštěvu Mont Saint Michel – jsme si nechali až na závěr a toulali se po méně známých místech Bretaně, kde se na návštěvnosti neprojevilo hezké počasí ani hlavní sezóna. 

Locronan

Tahle zdánlivě nenápadná vesnička se řadí mezi Nejkrásnější vesnice ve Francii (Les Plus Beaux Villages de France), což je asociace sdružující 155 malebných vesniček splňující určitá (pohledná) kritéria. Taková miss mezi bretaňskými dědinami. Leží na západě bretaňského regionu Finistère a musíme přiznat, že něco do sebe ta vesnice teda má. Vpadli jsme do ní po zakázané cestě omylem (zabloudili jsme, protože jsem řídila já) a (možná i proto) nám připadala taková tajemná. Hádali jsme ji na poutní místo.

Na mrňavém a půvabném náměstí se tyčí majestátní kostel Saint-Ronan a okolo něj se krčí jeden renesanční domek vedle druhého. Jsou krásné a jedinou vadou na jejich kráse jsou obchůdky s převážně turistickými, více či méně vkusnými, cetkami. Ale pozor, v jednom z nich prodává sympatická a usměvavá starší dáma nádherná voňavá bylinná mýdla ve tvaru oblázků, které zajděte alespoň očuchat.

Před vesničkou z oficiální strany najdete parkoviště pro obytky, kde můžete za malý poplatek dočerpat vodu nebo vypláchnout nádrž. A jestli si to dobře pamatujeme, je možné tam i přespat (toalety jsou hned vedle).

Na skok a na cidre do Rennes  

Rennes je srdcem i největším městem bretaňského regionu. Jako město s 66 000 studenty tepe energií hlavně přes rok a o prázdninách prý tak trochu zeje prázdnotou. A co tu můžete navštívit?

– Uměleckou školu a sídlo několika asociací pomáhajícím uprchlíkům v Calais Hôtel Pasteur, kde se pořádají výstavy nebo i malá divadelní představení (nenechte se zaskočit, že v přízemí budovy najdete zubní kliniku, vchod do školy je vlevo od hlavního vstupu).

Parc du Thabor je oáza klidu se spoustou vodopádů a divokého porostu v jižní části a nádhernou oranžérií v severní části. Na park si vyhraďte více času, ať si tam můžete i jen tak posedět. Jestli jste také z Tábora, návštěva parku je povinná.

Náměstí Place Sainte-Anne, kde se vedle sebe mačkají a naklánějí typické bretaňské hrázděné domky z 16. století. Zvláštní pozornost si zaslouží dům s číslem 9, 10, 17, 18 a 19. A pak pokračujte procházkou dál ulicií Rue de Saint Michel, kterou Francouzové označují za tzv. žíznivou uličku (Rue de la Soif) kvůli vysoké koncentraci barů a kaváren.

– Coworkingové prostory, sídlo experimentálního rádia rAAdio cAArgo a různé kulturní eventy najdete na adrese Ateliers du vent.

V Rennes jsme se také potkali s Marylise, umělkyní, kterou jsem poznala během výměnného pobytu na střední škole a zůstaly jsme v kontaktu. Pochází ze Saint Briecu, městečka na severním pobřeží Bretaně, a dala nám tipy na svá oblíbená místa, která nejsou pravidelně obléhána davy jiných návštěvníků.

Po západním pobřeží

Když dojedete až na západ ostrova, čekají vás mysy, silný vítr, přírodní park d’Armorique i válečná muzea. Tmavé kamenité domky se promění v bílé štíhlé domy s barevnou střechou a Bretaň se najednou tváří jako mladá dáma.

Pointe de Pen-Hir je nádherné místo kousek za vesnicí Camaret-sur-Mer. A pořádně tam fouká. Cestou zpátky zastavte na dalších parkovištích a oblédněte i válečné muzeum skládající se z několika bunkrů nebo výhledy na pláže a oceán. A stejně magické místo Cap de la Chévre najdete až na samém jihu polostrova.

Město Brest je hezkou ukázkou poválečné architektury. Během 2. světové války se totiž stal základnou německého námořnictva a ke konci války lehl ze 75 % popelem. Samotnou prohlídku města jsme absolvovali pouze z auta, abychom stihli západ slunce u jednoho z nejkrásnějších a samozřejmě nejfotogeničtějších majáků: Phare du Petit Minou.

Maják Phare du Petit Minou najdete poblíž vesnice Plouzané asi 15 km za Brestem. Je nádherný, tajemný, magický. Noc můžete strávit na mrňavém parkovišti přímo u něj nebo jako my na hulváta na betonovém piedestalu na kopci (48.33801, -4.6146). Výhledy jsou odevšad nádherné. Doporučujeme zůstat na západ slunce i tmu, ve které má blikající maják spolu s malou pevností ještě od dost tajuplnější atmosféru.

Toulky severním pobřežím

Kamkoli se na severu Bretaně vydáte na výlet, něco vás překvapí a potěší. Pobřeží je totiž velmi členité, smaragdové, obklopené porostlými dunami a plné roztroušených skal, ostrůvků nebo “poházených” kamenů. Village de Meneham, kde je mezi kameny zaklíněn jeden z domečků původní vesnice, je toho důkazem.

Kam se vydat dál?

Le sillon de Talbert představuje několikakilometrovou procházku směrem do oceánu po úzkém pruhu pevniny. Na jeho konci je spousta kamenitých ostrůvků, ke kterým se můžete dobrodit a po kamenech potom lézt. Z výšek si pak užijete i výhled na maják na vzdálenějším ostrově. Při našem odchodu už vrcholil odliv, ale i tak se k majáku dojít (myslíme) nedá. Počítejte také s tím, že procházka je náročnější o to víc, že jdete po různě velkých kamenech. Pokud budete mít štěstí na odliv jako my, zpět půjdete po písku, což je příjemnější alternativa.

Île de Bréhat je jeden z mnoha ostrovů, které najdete na severu Bretaně. Samotný ostrov o rozloze 290 hektarů obklopuje dalších 86 dalších ostrůvků, mezi kterými budete kličkovat lodí směrem k Île de Bréhat.

Plage Bonaparte navštivte cestou do Saint-Brieucu. Je nádherná, kamenitá a s výhledem na zelenající se útesy. Na procházku se můžete vydat po stopách a úkrytech odnože britské tajné služby Special Operations Executive, Shelburn, která v těchto koutech “operovala” a měla na starost repatriaci parašutistů a pilotů, jež byli sestřeleni na území Francie.

Saint-Brieuc je sympatické město na pobřeží obklopené samými krásnými plážemi. K srdci mi možná přirostlo hlavně proto, že jsem ho párkrát navštívila už v pubertě. Ale protože se tu nezaujatému návštěvníkovi Kubovi také moc líbilo, zmiňuji ho tu i jako cestovatelský tip. Když půjdete po hlavní třídě s pozavíranými obchody nenechte se odradit. Saint-Brieuc může na první pohled vypadat, jak kdyby ho někdo vykrad, ale klame tělem. Když se zapletete do malých uliček, dojdete třeba k palačinkárně Creperie Le Cabestan v ulici rue Fardel. Tam dojděte nejen náhodou. Mají tam skvělé galettes (slané palačinky)i crepes se slaným karamelem. Cidre to doplní fantasticky. V ulici Fardel najdete i typické hrázděné domky a další na přilehlém náměstí place au Lin, v ulici rue Pohel, Quinquaine a de Gouët.

Mys Fréhel (Cap Fréhel) je jedno z nejkrásnějších míst, které jsme po cestě navštívili. Na útesech roste růžový vřes a vedou jím jen malé úzké cestičky, ze kterých máte výhled na smaragdový oceán. Nejlepší je nechat auto po cestě a nejezdit až těsně k trojici majáků. Procházka podél útesů opravdu stojí za to a k majákům dojdete za 15 minut.

U mysu Fréhel navíc začíná Smaragdové pobřeží (Côte d’Émeraude), které se táhne až k výhledu Pointe de Grouin a městečku Cancale. Právě výhled Pointe de Grouin nám doporučila naše francouzská kamarádka, ale protože jsem tenhle bod zapomněla zadat do plánovací mapky, přejeli jsme ho. Jestli se tam vydáte, dejte vědět, jaké to tam je.

Pierres sonnants du Guildo (zvonivé kamínky z Guilda) je taková bretaňská rarita. Jsou to zkrátka kameny, které se při tření a ťukání rozeznívají. Jak zní a jestli vám to za návštěvu stojí, zjistíte tady na YouTube. A protože nejsou tak populární/oblíbené, je celkem kumšt je najít. Z vesničky Le Guildo se vydejte podél pobřeží, a jestli na protějším břehu vidíte hrad, jdete dobře. Auto zaparkujte v Rue de Pierres Sonnantes, kde je i malé odpočívadlo na sváču.

A nesmíme zapomenout ani na Saint-Malo. Je to hezké pirátské městečko, ale je tak plné turistů, že moc velké šance užít si h nemáte. Ulice jsou plné k prasknutí a prodíráte se. Doslova.

Středověké městečko na přílivovém ostrově Mont Saint Michel

Do městečka obklopeného oceánem Mont Saint Michel proudí každoročně nejvíce návštěvníků hned po Paříži. My ho navštívili začátkem července, kdy už sezóna vrcholila. Davům a přeplněné kyvadlové dopravě z parkoviště se dá vyhnout ve večerních nebo brzkých ranních hodinách. Slunce zapadá v letních měsících pozdě a ještě v půl deváté večer se ani nezačíná barvit do oranžova. Máte tedy dost času navštívit samotné městečko (jen pozor, muzea jsou už v této době zavřená) i celý ostrov během odlivu obejít.

Druhý den jsme Mont Saint Michel navštívili okolo 8. hodiny ranní. Po cestě zpět už jsme potkali příliv návštěvníků, muzea otevírají totiž v letních měsících už v 9:00. Pokud vám nebude chybět návštěva muzeí, jsou tohle ideální hodiny na návštěvu i na fotky do rodinného alba.

Mont Saint Michel sice už leží za hranicemi Bretaně, ale i tak na něj nezapomeňte. Po cestě domů nebo do Paříže pak doporučujeme i návštěvu pětice pláží slavného vylodění na Den D a americký hřbitov nad Omaha Beach. A před tím povinně zkouknout film Nejdelší den, kde jsou Britové vylíčeni jako lamy, co hrají ve válce na dudy, a Američané jako ti zkušení a hrdinové.

Navštívili jste v Bretani jiná magická místa? Poraďte nám, kam máme vyrazit příště. Do Bretaně zase brzy vyrazíme na výlet.