Fotek a vzpomínek na tuhle báječnou zemi máme tolik, že v tomhle článku najdete jen pár fotoochutnávek a praktické rady. Tipy, co v Jordánsku neminout, najdete tady, a abychom vás nezahltili, hrozně-moc-fotek z každého místa si můžete prohlédnout vždy v extra postu.

Loni v říjnu začal přímo do jordánského Ammánu lítat Ryanair. My absolvovali ještě cestu přes izraelský Eilat a žádný med to teda nebyl. Přechod přes hranici je jednak zpoplatněn, druhak se na něj musíte dostat kyvadlovou dopravou z letiště, následně se z hranic musíte přes armádní zónu dostat do centra už jordánské Akaby. Na jordánské straně stojí gang taxikářů s pevně danou sazbou za jízdu – 11 JOD. Pokud ji ale dopředu neznáte, budou na vás zkoušet cenu vyšší. Zároveň vám nedovolí šábnout se s dalšími cestovateli – ve více lidech vás zkrátka nesvezou. Největší zábavu jsme si ale užili při cestě zpátky na letišti v Izraeli kvůli marockým razítkům. Do letadla jsme nastupovali jako poslední po několikahodinovém čekání a prohledávání a asi 3 výsleších.

Štěstí, že už se dá létat napřímo. Ideální čas (březen-duben) k návštěvě téhle rozpálené země se navíc blíží – výlet tam rozhodně stojí za zvážení. My si Jordánsko oblíbili natolik, že jakmile náš skřítek trochu povyroste, vysedneme z bydlíka a letíme tam zas.

Víza
Do Jordánska potřebujete vstupní víza. My jsme na místo klasického víza, které vydávají na hranicčních přechodech nebo na letišti, zvolili Jordan Pass. Jordan Pass umožňuje navštívit bezplatně Petru a pár dalších míst třeba v Ammánu nebo Džeraši. A protože jsme v Petře chtěli strávit minimálně dva dny, koupili jsme si variantu Jordan Explorer za 75 JOD (cca 2400 Kč). Cenu Jordan Passu ovlivňuje jen plánovaná doba strávena v Petře, jinak jsou všechny balíčky stejné. Krom Petry a pouště Wadi Rum jsme “volný” vstupné nevyužili.

Půjčení auta a cestování po Jordánsku
Pokud nechcete stopovat nebo trávit drahocenej čas v Jordánsku čekáním na místní autobusy (které prý jezdí, až když jsou plný), půjčte si auto. Doporučovali nám nebrat auto od místních půjčoven aut a spíš upřednostnit nadnárodní společnost (EuropeCar, Thrifty). To proto, že jim chybí pojištění pro případ, kdy vás nabourá někdo, kdo nemá zaplacené povinné ručení a škodu tudíž není schopen z pojištění pokrýt. Naštěstí jsme nebourali a v půjčovně nám vyšli vstříc – všechna auta už byla navíc pro daný den rozpůjčovaná. Nutno dodat, že jsme půjčení řešili až na místě s tím, že ještě tenden chceme vyrazit na cestu. V místní půjčovně si vzali kauci cca 10 000 Kč a za samotné zapůjčení auta na 6 dnů 100 JOD (cca 3200 Kč) s tím, že jsme ale auto mohli vrátit od půl den později. Co nám za ty prachy půjčili? Strašně línýho mrňouska značky Chevrolet, se kterým se ale dalo zaparkovat i v uličkách Wadi Musa, prokličkovat v akabské špičce a navíc nežral skoro nic.

Najezdili jsme asi 700-800 km (z Akaby na sever Mrtvého moře a zpět) a benzín nás vyšel na 27 JOD (860 Kč). Najeté kilometry nebo stav nádrže nikdo neřešil. Dobrý si je pohlídat, že na začátku zapíšou všechny škrtance, na našem jich bylo dost, i když bylo auto skoro nový.

Samotné cestování mimo města bylo superpohodlné. Po jordánských silnicích jezdí jen minimum aut, za to vás skoro každé pozdraví zamáváním nebo protroubením. Napříč Jordánskem vede několik silnic propojujících sever s jihem. Jednou z nich je silnice 65 vedoucí od Mrtvého moře do Akaby podél hranice s Izraelem. Projíždíte převážně pouští a na benzínku narazíte jednou za 100 km. Dalšími jsou pak dálnice — hned za Akabou směrem Wadi Rum pojedete po Desert Highway, z Petry do Ammánu se napojíte na King’s Highway. Poplatky za dálnice se tu nevybírají, i když jsou lepší než naše D1.

A nesmíme zapomenout ani na taxíky. Po Akabě se dá z okrajové části do centra dostat za 1 JOD ve dvou lidech. Pozor ale s dopravou na hranice. To není jen tak. Místní taxikáři si berou víc, než je úplně záhodno, jak už jsem zmínila hned v úvodu. Z centra na hranice vás sveze už kdokoli, ale zaplatíte opět asi 10 JOD, byť je trasa stejně dlouhá jako z centra na okraj Akaby. Holt není tenhle vojenský úsek v okolí hranic příliš populární.

Mobilní data a komunikace s místními
Doporučujeme koupit si simku na volání a spojení se s hotely i beduíny. Většina beduínů z Wadi Rum, taxikáři i pronajímatel auta frčeli na WhatsAppu a místní simkarta nám ušetřila spoustu peněz i času při domlouvání. Data navíc využijete i třeba do navigace auta jako my. Jak dostat nejlepší nabídku? Je potřeba obejít pár obchodů a ukecat si ji. Ze čtvrtéhoobchodu jsme odcházeli s neomezeným voláním a 28 GB dat za 10 JOD (cca 320 Kč) s tím, že jsme jim dali své údaje a podepsali smlouvu, která ten samý měsíc vyprší, pokud se ji nerozhodnete prodloužit. Nabídka byla od operátora Zain a v obchodě nám ji museli vytelefonovat.

Výměna peněz a platba kartou
Bankomaty a směnárny jsou jen ve větších městech a platit kartou nejde skoro nikde (krom obřího Carrefouru v Akabě a autopůjčovnách). Pokud budete vybírat, mějte na paměti, že za výběr takřka ve všech bankomatech zaplatíte 5 JOD extra. Máme dojem, že v Arab Land Bank v Akabě si nic extra neúčtovali, ale ruku do ohně za to radši nedáme. Pokud půjdete do směnárny, lepší kurz najdete mimo turistická centra. V předvečer odjezdu se nám ale už nechtělo běhat po městě a hledat nejvýhodnější kurz, tak jsme výši kurzu nadhodili v turistické směnárně a dostali jsme ji. Světe div se, ale smlouvat se dá i tam.