O Maroku toho máme na srdci hodně. Abychom se do toho sami nezamotali a informace pro vás byly užitečné a hlavně strukturované, rozdělili jsme všechno to, co máme v hlavě, do 3 článků.

Tenhle článek je plný praktických informací o:

  • výběru trajektu
  • cestování se psem
  • dronech a technice
  • kontrolách
  • smlouvání
  • průvodcích
  • kámoších na potkání
  • cenách
  • taxíkách
  • alkoholu

Druhý článek vás provede navštívenými místy a ve třetím najdete naše dojmy.

Začneme pěkně po pořádku.

1. Vyberte si trajekt online. Bez offline nahánění

Nejprve se zorientujte o cenách a tak vůbec na Direct Ferries. Porovnáte si jednotlivé společnosti jezdící mezi Marokem a Španělskem a jejich přístavy (Algeciras – Tanger Med, Algeciras – Ceuta etc.).

Rezervaci a platbu pak proveďte přímo na webu vybrané společnosti. Ušetříte se vyplňování přebytečných údajů o vašem autě (včetně rozměrů), které nikoho nezajímají a k ničemu ve výsledku nejsou. Direct Ferries navíc komplikuje rezervace při cestování se psem a den předem už rezervace nepovoluje.

My si vybrali FRS, španělskou společnost vlastněnou Němci, která měla podporu na telefonu a dokonce mluvili i anglicky. V rámci změn byli flexibilní a mohli jsme ještě den předem změnit datum návratu nebo zpáteční jízdenku změnit na otevřenou. Před naším odjezdem se měnil čas a pustili nás i na dřívější trajekt, protože jim zbyla volná místa.

Ceny byly s FRS z online nabídky nejvýhodnější. Za zpáteční jízdenku s pevnými daty jsme za 2 cestovatele a 1 dodávku zaplatili 190 eur.

Když už máte vybráno a zaplaceno, jedete si před odjezdem vyzvednout jízdenky do přístavu, v našem případě do Algecirasu. Stává se z vás kus masa. Cestou do přístavu budete míjet naháněče, kteří vaše auto s cizí poznávací značkou merčí už zdálky a chtějí vám prodat jízdenku do Maroka. Jeden týpek nám skočil skoro pod kola. Po vstupu do hlavní budovy přístavu uvidíte vedle sebe 15 okýnek s dopravci a každý na vás začne něco bláznivě pokřikovat. Někteří si k vám razí cestu osobně. Protože máte už rezervaci udělanou, můžete rovnou zdrhat k okýnku FRS. Možná v jinačím okýnku pořídíte jízdu do Maroka levnějc, ale nám se líbila flexibilita a záruka FRS a nejvíc asi možnost nákupu online bez zbytečných skrupulí. Jízdenku si můžete vyzvednou den předem nebo až v den odjezdu, záleží na vás. V přístavu je možnost parkovat zadarmog a hodinu surfovat na jejich wifině.

Cesta s FRS byla rychlá a minimálně zpožděná, servis při naloďování nápomocný a díky velikosti lodi “to” ani moc nehoupalo. Podle podpory měl pes zůstat v autě, ale jednoho jsme potkali i na palubě. Prakticky ale nikoho nezajímal a nikdo ani nevěděl, že s námi Róza cestuje.

PS:

Algeciras je veliké město, které mnoho krásy nepobralo. Díky agresivním naháněčům není centrum ani moc příjemné. Radši rychle odplout a po návratu vzít čáru rovnou do Tarify, kde najdete prázdné pláže a louky pro obytkáře.

Nový marocký přístav Tanger Med je od města Tanger vzdálen asi 40 km po placené dálnici (cestou tam jsme platili, cestu zpět nikoli). Nebo můžete rovnou zamířit do Chefchaouenu.

2. Na cestě se čtyřnohým parťákem

Cestování se psem (u ostatních zvířat to bude nejspíš podobné) má 2 roviny – cesta psa do Maroka a cesta psa z Maroka zpět do Evropské unie. Podmínky se liší a spolehlivé informace různí. Cesty do Maroka jsme se nebáli, obavy vzbudila trochu zpáteční cesta. Na pláži v Salobreně jsme potkali švýcarské cestovatele Marii a Thomase, kteří se akorát se svým zvířecím parťákem Machem vrátili z Maroka. Po více jak 4 měsících. Do Evropy je nechtěli pustit, protože Macho neměl sérologické vyšetření krve na protilátky proti vzteklině staré alespoň 3 měsíce. Necelý měsíc čekali na testy, které prý putovaly až do Francie, a následně 3 měsíce, aby byl test dostatečně starý. Jakkoli to zní nelogicky, test musí být starý více jak 3 měsíce.

Podmínky návratu psa z Maroka zpět do Evropské unie:

Informace od Švýcarů jsme překontrolovali ještě na stránkách Evropské komise Approved rabies serology laboratories – European Commission a na cestovatelské stránce AniVetVoyage – Titrage antirabique.

Podmínky cestování psa do Maroka dle Marocké celní správy:

“Domácí zvíře musí disponovat zdravotním průkazem vystaveným řádným veterinářem země původu nebo tranzitu a to max. 3 dny před zahájením cesty.

Tento průkaz musí obsahovat (kromě jména, označení, atd.) informaci, že v zemi původu (vývozu) neexistuje, a ani v posledních 6 měsících neexistovala, nakažlivá nemoc, která by postihovala daný živočišný druh.

Po příjezdu bude zvíře podrobeno veterinární prohlídce ze strany veterinární správy Ministerstva zemědělství, jejíž zástupci jsou pověření výkonem na hraničních přechodech.

Vstup na území bude zvířeti umožněn po vydání průkazu o veterinární prohlídce, který vydá výše uvedený zástupce veterinární správy.”

Informace nám zaslalo Marocké velvyslanectví i s poznámkou, že je máme brát s rezervou.

Realita:

Naše Róza nikoho nezajímala ani v trajektu, ani na hranicích cestou tam, ani cestou zpět do Španělska. Proaktivně jsme všem cajtům a celníkům s našimi pasy strkali i pas Rózy včetně zprávy o sérologickém vyšetření krve na protilátky proti vzteklině. Nikdo pas ani zprávu neotevřel. Na španělské hranici celník Rózu chtěl vidět, spíš ale ze zájmu, než z povinnosti. Nakonec se spokojil se štěknutím zpoza sedačky, kam si zalezla, a my mohli na loď.

Naše doporučení zní:

– mějte pas psa

– mějte psa očipovaného

– nechte psa včas vyšetřit na protilátky proti vzteklině. Odběr provedou na libovolné  veterinární klinice a stojí okolo 2000 Kč. Třeba v Livetu. (www.livet.cz)

Záležet bude na štěstí i náladě kontrol. Lepší je být připraven.

Horší ale je, že po Maroku běhají divocí psi. V přírodě, v okolí měst i v samotných centrech. Váš miláček se na volno proběhne jen těžko a i na vodítku to není zrovna med. V národním parku u jezera Sidi Boughaba na Rózu cenil zuby pes spící pod stromem, kterého jsem si ve stínu ani nevšimla. V Meknes jsme utíkali smečce psů, která bydlela jen přes silnici od univerzity. Lidem psi nejsou nebezpeční, ale před jinými psy si území chrání, a proto se vztekaj.

3. Na drona radši zapomeňte

Dronová hysterie loňského roku už prý v Maroku trochu polevila, nicméně zákaz jejich dovozu i používání stále platí. Podle české ambasády v Maroku hrozí při přistižení “velké komplikace, výslechy na policii, zabavení, pokuty”. A že i když si prý myslíme, že jsme sami, někde v roští nějaké oči zachytí naší SPZ. Nevěřili jsme tomu, dokud jsme potulující se lidi uprostřed ničeho nepotkali osobně.

Drona jsme s nelibostí nechali v Evropě. Vrtule na nás čekala na autobusáku v Algecirasu v úschovné schránce.

Pokud byste si chtěli přeci jen zalítat, budete potřebovat speciální povolení, se kterým bohužel neporadíme.

4. Při kontrolách dělejte, že jste sympatičtí

Na lodi vyplníte papírek, kam jedete, na jakou adresu přesně, za jakým účelem, jaké je vaše povolání a další zbytečnosti a dostanete razítko do pasu s identifikačním číslem (bude se pak hodit jako registrační číslo do kempů).

Na pevnině projedete okolo pár kontrol, kouknou na pasy a jedete dál. Největší zdržovačka nastává na oficiálním hraničním přechodu do Maroka. Až na vás po hodině dojde řada, dělejte, že vám vůbec nevadí, že všichni ostatní Maročani, co přijeli až po vás, už odjeli a vy tam zůstali skoro poslední. Že čekáte další hodinu úplně zbytečně. Buďte rádi, když vás nebudou šacovat a ušetří vás vysvětlování, proč si vezete alkohol a k čemu potřebujete ten profi foťák. Pořád se usmívejte a tvařte se nevinně, i když vám to leze krkem, je vedro a pes štěká.

Propustce předchází ještě vyplnění dokladu o autě – kdo je řidič, vin kód a další detaily z techničáku. Jednu kopii odevzdáte u následující kontroly za hraničním přechodem, druhou při odjezdu a třetí vám zůstává na památku. Hodí se umět francouzsky. Anglicky mluví jen v turistických částech měst.

Při odjezdu si nejdříve musíte nechat potvrdit jízdenky, než vás d přístavu vpustí. U okýnka s FRS mě předbíhali další Maročani, co suverénně napochodovali do diskrétní zóny právě jednajících lidí a dělali, jako by tam žádná fronta Evropanů nebyla. Pokud přijedete dřív, zkuste chytit dřívější trajekt. Pokud mají místo (což pravděpodobně mají), vezmou vás bez okolků.

Následuje jedna kontrola, druhá, třetí. Vyplnění žlutého papírku, odkud jedete a co děláte. Už zas. Zeptají se vás, co vezete. Když taktak chytíte meloun, co vám málem vypadne z auta, můžete jet dál bez dalších dotěrných otázek. Následuje sken auta, zda nevezete lidi, čekáte na výsledky a můžete jet. Do fronty na loď. Je tu miniaturní duty free obchod, kde mají voňavky a cigára. Na alkohol si musíte počkat až na loď. Těsně před vjezdem na loď vás kontrolují Španělé a kontroly končí. Hurá!

5. V Maroku se naučí smlouvat každej. My a vy taky

Pokud není cena někde napsaná, můžete smlouvat. Prý se můžete dostat až na 10 % původní ceny. Po prvních dnech, kdy nám všechno přišlo levný a platili jsme plný palby všeho, co Maročané navrhli, jsme se do toho taky dostali.

Občas to nevyšlo a na nabízenou cenu nepřistoupili a my odešli s prázdnou, většinou to ale vyšlo. Nejvíc nás to bavilo v Chefchaouenu u napálených turistických cen. S babičkou, která za 2 dirhamy prodávala obrovskou kytici čerstvé máty, jsme se samosebou nepřeli.

Klíčové je říci si cenu předem. Jakmile sedíte v taxíku, máte rajčata v tašce a v ruce vymačkaný džusík z pomeranče nebo cukrové třtiny, řeknou si vyšší cenu. Vystoupíte už jen těžko a rajčata se vám zas nebude chtít vybalovat. Mají vás v hrsti. Když vám to předem neřeknou ani po 4. otázce (a nečekejte, že se jim bude dvakrát chtít), jděte jinam. Jsou to prostě obchodníci.

Ještě pořád máme vaši pozornost? Už jen pár odstavců. A na konci je souhrn.

6. Bez průvodce vám bude líp

Ve větších městech jako je Rabat, Meknes nebo i Asilah, se k vám v medinách připojí tzv. průvodci. Protože je v Maroku vysoká nezaměstnanost, u mladých lidí ve věku do 24 let až 35%, budou na vás své finty zkoušet právě skupinky mladíků. Jeden se nás ujal v rabatském Kasbahu des Oudayas. Cestou uličkami nám popisoval domy, kde se během ramadánu scházejí a jí společně kuskus a kde je dům štěstí a proč je na něm černá kočka. Bylo to zajímavý, ale z dobrý vůle to nedělal samo sebou. Pořád nás popoháněl a my si chtěli výhled na řeku Bou Regreg dělící Salé a Rabat užít sami a rozhodli jsme se rozloučit. Nasypali jsme mu pár drobných, ale tvářil se, že je to málo, a čekal dál. Až později jsme přišli na to, že podobný pohled “přidej” máme opětovat pohledem “zaplatili jsme až příliš”.

Asi není potřeba být paranoidní, trochu nás jen zarazilo, že za námi šli jeho další kumpáni, kteří se k němu po našem rozloučení přidali. V pidi uličkách jsme si jich ani nevšimli. Průvodce můžete odhánět tím, že už jste tu s průvodcem byli včera a tentokrát chcete jít sami. Nebo si prostě stůjte tvrdě za svým.

7. Každej je váš kámoš. Ruku na to, maj frénd

Když už se vás neujmou průvodci, zajímá se o vás nějaký malíř nebo prostě jen nějaký týpek, co vás zrovna zmerčil. Mohamed, na první pohled milý starší pán z Ouezanne, se nás ujal hned po tom, co jsme vypadli z auta. Že je učitel a chce si trénovat angličtinu. Proč ne. Melouna si prý máme koupit ve staré medině, tady na ulici jsou drahý. Ukáže nám cestu. Jdem a obří meloun kupujem po ochutnávce za 15 dirhamů. Vybrebtali jsme mu, že se nám líbí koberce a on že jeho kamarád se ženou náhodou koberce tkají. A mají lepší ceny než v Chefchaouenu. “Tam je to moc turistický oproti Ouezanne. Tady jsme všichni kamarádi.”

Ani se nenadějeme a už jsme u nich doma nad tkalcovskou dílničkou. A já trochu panikařím. Prý jsme u nich v rodině a slovo “confiance” (francouzsky důvěra) slyšíme ten večer asi 10x. Mohameda už ale nebaví mluvit anglicky a přejde rovnou k věci francouzsky. Chce prodat koberce a zároveň s námi vyměnit víno, whisky, cokoli máme navíc. Samozřejmě také ví, kde můžeme zadarmo strávit noc a kde si dát sprchu za 2 dirhamy. Trváme na svém, Mohameda setřásáme a jedeme do kempu.

Mohamed bohužel přesně zapadl do vzorce povídaček, které mají prý pro turisty připravené. Trénování angličtiny, zkouknutí dopisů v angličtině a další podobné příběhy. My mu ten jeho zbaštili i s navijákem. V samotném Ouezanne na nás pořád kdekdo pokřikoval: Hau ár jů, helou máj frénd, vilkam vilkam a podávali nám ruce. O takovou pozornost introvert jako já rozhodně nestojí. Na turistických místech, kde nejste jak pěst na oko, nám občas bylo líp. Třeba v Chefchaouenu nebo Asilahu.

8. Nenechte se natáhnout (jako my občas)

Tohle jsou podle nás fér ceny, na které byste se měli smlouváním dostat nebo vám je sami navrhnou. Vždycky vždycky vždycky si cenu domluvte dopředu.

Co a za kolik (1 dirham = 2,5 Kč):

– kilo melounu – 2,5 dirhamu

– máta – 2 dirhamy

– kilo lilků – 3 dirhamy

– kafe bez mlíka – 5 dirhamů

– čerstvý džus do skla na ulici – 5-7 dirhamů

– pohled – 1-2 dirhamy

– parkování přes den – 2-5 dirhamů (dýško pro pomocníky)

– parkování přes noc – 10-15 dirhamů (dýško pro hlídače, plaťte až ráno)

– noc v kempu se sociálkami pro 2 a dodávku – 40-90 dirhamů podle lokality

– jízda malým taxíkem (petit taxi) – 5-15 dirhamů podle délky trasy

– dálnice – cca 1 Kč na kilometr

V restauraci:

– mátový čaj – 5-10 dirhamů

– kola – 5-15 dirhamů

– tajina pro jednoho – 20-50 dirhamů

– dýško – 10 %

V restauraci se vám bude smlouvat těžko, tam si stačí cenu zjistit dopředu. Pokud v restauracích ceníky nemají, jděte do vedlejší. Osvědčilo se nám zeptat se třeba taxikáře, kam chodí na tajinu on sám.

Při placení si pohlídejte účet, aby ceny seděly. Přinesou vám na papírku rukou sečtené položky a ceny se můžou lišit od domluvených nebo napsaných v jídeláku. To se nám stalo v Asilahu. A taky aby vám vrátili správně. V mekneské kavárně jsem za černý kafe za 5 dirhamů, který mi málem utrhlo srdce, zaplatila 7. Na deset mi číšník vrátil jen 3 dirhamy. Cestou k autu jsem brečela vzteky, že jsem neměla odvahu mu to říct. A nechala se natáhnout.

V supermarketu:

– lokální sýr – 10 dirhamů (Měli jsme jeden kozí a druhý mozzarelovýho typu a nejely nám ani trochu. Chutnaly jako podivný tvaroh zabalený v kusu papíru, ze kterého kapala voda.)

– 2 kila datlí – 40 dirhamů

– 5 kilo kuskusu – 70,5 dirhamů

– sypaný zelený čaj – 5-15 dirhamů (jsou výborné)

– produkty z Evropy – stojí podobně jako ve Španělsku

9. Taxíkama jezdí každý a mají v tom systém

Jak na smlouvání a kolik stojí už víte z bodů nahoře. A v marockém systému taxíků není těžké se zorientovat. Jezdí tu malé a velké taxíky. Malé, tzv. petits taxis jezdí po centru města, grands taxis (většinou staré mercedesy) jezdí větší vzdálenosti mezi městy a suplují autobusy. Všecko je to černota, takže můžete smlouvat.

Taxíky mají různé barvy podle toho, po jakém rajonu jezdí:

– modré jezdí po centru

– bílé po blízkém okolí

– světle žluté po vzdálenějším okolí

Barvy má každé město jiné, ale podle převládající barvy v centru města “místňáky” poznáte. Ti vás do vedlejšího města neodvezou, nebo se můžou nabídnout, ale za směšně vysokou částku. Ze Salé jsme do Rabatu bílým taxíkem jeli za 10 dirhamů (25 Kč), cesta zpět modrým by nás vyšla na něco okolo 100 dirhamů (250 Kč). Bílý taxík ale v centru nechytnete, v Rabatu jezdí například jen od staré mediny.

Taxíky většinou nemají pásy a když ano, nikdo je nepoužívá. Občas přisednete k dalšímu cestujícímu, se kterým máte společný kus cesty. Do taxíků pro 5 lidí se jich vejde 7 a řidiči moc ukecaní nejsou. Jeden mě  Rabatu vyfakoval, když na otázku, jestli nás vezme ke královskému paláci, odpověděl, že mám jet zpátky do Španělska.

10. Pivo na žízeň nenajdete

91 % mužů a 98 % žen v Maroku nepije. A když už, tak v poklidu doma. Zažili jsme fotbalové večery, kdy jsou všichni v ulicích a společně koukají na televizi. A pijou vodu. Nebo mátový čaj. Alkohol se dá koupit jen ve speciálních obchodech a tak 4x dráž než v Evropě. A vsaďte se, že když ho nebudete moc pít, budete na něj mít o to větší chuť. Zakázaný ovoce.

Do Maroka oficiálně můžete přivézt jednu láhev, ale když je rozmístíte decentně po autě, měli byste projít i v případě, že vám na hranicích budou auto šacovat. Nakoupit můžete třeba v duty free obchodě na lodi (litr ginu Beefeater stojí 13 eur, Bacardi 15 eur). My žízeň uhasili až na cestě zpět.

Pro ty, kdo se neprokousali sáhadlouhými pasážemi, shrnutí v bodech:

– Jízdenky na trajekt kupte radši v klidu online a dávejte pozor na naháněče v přístavech.

– Němému kámošovi nechte včas vyšetřit krev na protilátky proti vzteklině. Ideálně 3 měsíce před odjezdem.

– Drona nechte radši doma, nebo si sežeňte povolení. Dovoz i používání jsou v Maroku tabu.

– Na kontroly se smějte a buďte v pohodě, i když vás všichni předbíhají a jiní ignorují.

– Smlouvání se dá naučit stejně jako odpočívání. Maroko je velká škola.

– Průvodce s díky a tvrdě odmítejte.

– Kámošům, co se na vás přilepí, hlavně nepodávejte ruce. Nejsou to kámoši

– V Maroku se dá nakoupit i najíst v restauraci mnohdy líp a levnějc než v Evropě. Kolik co stojí, se dočtete nahoře. Tuhle pasáž nepřeskakujte.

– Jezděte s tzv. petit taxi a smlouvejte o ceně dřív, než nasednete do auta.

– Mějte dostatek alkoholu. Když budete mít depku, na pivo si nezajdete.