Starý Mojácar je prvním větším městečkem v Andalusii s dochovaným arabských charakterem. Bílé domy, červené muškáty a úzké uličky, kam se podíváte. Pokud preferujete klidné procházky bez zástupu turistů, vyhněte se hlavním turistickým atrakcím a ztraťte se v bočních uličkách. Prohlížejte si domy, krásné kování dveří, moře květin i kaktusů. Tak jako tak stejně dobloudíte aspoň k jedné terase s výhledem na nový Mojácar, pláže i okolní kopce.

Nezapoměňte si všimnout kresby panáčka Indalo, symbolu města a později i celé provincie Almería. Vychází z jeskynní malby postavičky držící nad hlavou duhu z Cuevas de los Letreros ve Vélez-Blanco. Lidé si ji dokonce už i mimo Španělsko kreslí na zdi svých domů, aby odehnali vše zlé a to dobré si ponechali.

Dalším symbolem města, je Mojákařanka (La Mojáquera), která je zpodobněna před kostelem v dobovém kroji. Uvidíte ji ale snad ve všech turistických obchůdcích, které budete cestou k ní míjet.

Co neminout v Mojácaru a v okolí:
Mimi’s bar v novém Mojácaru (gurmánský zážitek nečekejte, ale docela rychlý internet, tak trochu “obývaček” s charitativním obchodem a sympatické Brity ano). Locutorii vedle se vyhněte.

Vyhlídka na La Plaza Nuova

Několikakilometrové pláže Macenas

Procházka k vyhlídkové věži Pirulico s děravým útesem

Urbex tip navíc:
Jestli vás láká urbex a jste už zkušenější, projděte si v Mojácaru hotel El Moresco. Není to tak dávno, co je zavřený, dost ale na to, aby už to stálo za návštěvu. Podle pár stop dovnitř nakoukla jen hrstka zvědavců. Musíte skočit z 3metrové zdi, popojít kousek po střeše a dostat se ke spodním otevřeným dveřím. Kadeřnictví v přízemí je neprůchozí. Bohužel jsme nevymysleli, jak bychom 3 metry po hladké zdi vylezli zpět a smutní jsme jeli dál.

PS: Cestu dovnitř hledejte podle špulek z účtenkového papíru.