Jestli jste četli Travel Bibli  nebo slyšeli pár jejich podcastů, tak víte, že cestovat může každej. I my jsme na cestě už 2 měsíce. Není to lehký, ale není to ani tak těžký, jak si můžete myslet.

Protože nepatříme mezi střelce, který se seberou a vypadnou ze dne na den, plánovali jsme. Rozhodnutí, že pojedeme na pár měsíců pryč, padlo v únoru 2016 po vyvrcholení náročnýho roku, odjeli jsme v březnu 2017.

Co jsme celý ten rok dělali?

Koukli jsme se na naše finance

Kolik měsíčně vyděláváme, kolik platíme nájem / elektriku / internet, na kolik vyjdou OSVČ poplatky, kolik dáme za nákupy a kolik za kafíčka / snídaně / panáky becherovky / jídla z restaurací, kolik se ztratí kdovíkam a kam teda, a kolik nám na konci měsíce zůstane.

A protože toho moc nebylo, trochu jsme optimalizovali. Spočítali jsme si, že je výhodnější přejít ze zaměstnání na živnost a zkusit si říct o superhrubou mzdu, ze které se pokryjou náklady na pojištění i socku. Pro zaměstnavatele jste stejně nákladná položka jako předtím a vám víc půjde na spoření. Zkoušeli jsme i drastičtější způsoby jako vybrat 1000 Kč a týden s ní přežít. Šlo to.

Pro tyhle úspory jsme založili extra účet u Equa bank (mají výběry v cizině jen za 9 Kč), kam přišly všechny peníze navíc.

Prodávali přebytečné věci

Bylo jich dost, na které sedal prach na poličkách, ležely od přestěhování v kumbálu nebo se jen někde válely a občas se přendaly někam jinam. Nejlíp se nám prodávalo v apce LetGo a klasicky na Sbazaru. Zkoušeli jsme i Individi, Spechato, tematické skupiny na Facebooku, ale tam to nefrčelo tak rychle (nebo se naše nabídka nesetkala s cílovkou). V nepotřebných věcech jsme měli přes 20 000 Kč. Jo, a občas jsme si i zavekslovali. Levně jsme koupili nějaký designový kousek z bazaru, o kterém prodávající nevěděl, že má cenu, a pak ho za dráž prodali. Tím jsme viděli asi 4000 Kč navíc. Spíš nás bavilo koukat na designové kousky, co si budem povídat.

A naopak se nám osvědčilo kupovat některé věci z druhé ruky. A elektroniku přes kamarády bez DPH.

Přivydělávali si

Protože jsme se z naší ložnice pomalu přesunuli do obýváku a jeden pokoj zel prázdnotou, zkusili jsme ho pronajmout po dohodě s majitelem domu přes Airbnb. Kvůli Róze (naší občas nevrlé fence) jsme zvolili jen krátkodobé pobyty na maximálně 2 noci. Nakonec jsme byli mnohdy sami rádi. Potkali jsme pár zajímavých i pár dost divných lidí. Mise byla splněna: přivydělali jsme si, vystoupili ze své komfortní zóny, naučili se mýt nádobí každý den a převlíknout postel za 6 minut, mluvili anglicky a občas dělali hostům mamky.

S novým živnosťákem jsem zkusila i castingy a zahrála si v pár reklamách. S trochou sebezapření (nesnáším focení ani točení) jsem za 4 natáčení do kasičky přinesla 22 000 Kč. Jde to celkem snadno, musíte jen obrazit pár castingů a zalíbit se. Každý typ má šanci, jako kudrnatá zrzka jsem prý moc výrazná, takže to není žádná výhoda.

A Jakub pracoval ostošest na svých projektech. Ve dne i v noci.

Utáhli si opasky

Už jsem zmínila tu tisícovku na týden? Objednávání nouzovek z restaurace, když se nám nechtělo vařit, jsme nahradili Manou a víc vařili, než jedli v restauracích.

Ušetřit se dá na cashbackách jako Plnápeněženka.cz nebo Vratnépeníze.cz, kdy vám z nákupů, které stejně pravidelně děláte, pár procent vrátí zpátky. Protože ale vím, jak to marketingově funguje, moc se mi tenhle způsob šetření nezamlouvá a ani přes tyhle portály nenakupujem.

Vzali jsme se

Jakub mě požádal o ruku na apríla. A abychom se vzali do roka a do dne, praštili jsme do toho hned v září. Byl to nejlepší den v životě!

Našli nájemníky a vyřešili formality

Podnájemníky, ať je to správně. Protože nájemníky bytu jsme my. Holky hledaly byt na přechodnou dobu a my jim kápli do noty. Věci jsme naházeli do sklepa, většinu nábytku nechali (skvělý, že jsme nemuseli nic moc stěhovat), nějaké věci půjčili kamarádům, podepsali smlouvu a bylo.

Horší byly ty formality. Podání daňového přiznání za část roku jako OSVČ nebyl zrovna med. V březnu jsme to všechno naštěstí uzavřeli, založili datové schránky a vyrazili. Nicméně finančák s námi přesto komunikuje poštou, stejně jako pojišťovny a sociálka. Na otázku, zda datovku zřídit, bychom odpověděli nejspíš nevím.

A co pošta? Protože ve stejném domě spolu s námi bydlí i kamarádi, nalepili jsme na schránku naše jména a Maruška (děkujem) nám posílá došlé dopisy pravidelné vyfocené. Všechny nedoplatky i informace z finančáku se k nám dostaly. Pro případ, že by nějaký doporučený dopis s pruhem ve schránce nakonec neskončil, zřídili jsme mé mamince oranžovou kartičku s plnou mocí. Vyzvednout ale může jen dopisy s modrým pruhem, ty s červeným se k vám nedostanou žádným způsobem. Tak.

Pojistili se

Tohle je naše bolístka. Než jsme objevili pojištění True Traveller, pojistili jsme se na půl roku (2+4 měsíce) u Alpenverein. Roční členství vás pojistí na 2 měsíce pobytu v zahraničí kdykoli v roce, na maximálně 4 měsíce se můžete připojistit po uplynutí 2 měsíců nebo od jakéhokoli jiného data, pokud nejste pryč půl roku v kuse. Chtěli jsme spolehlivé pojištění, protože jsme plánovali se odhlásit od našich zdravotních pojišťoven. Což jsme nakonec neudělali, protože nesplňujeme podmínku být pryč víc jak 6 měsíců. Vyjeli jsme později a vracíme se už v srpnu na nejlepší svatbu tohodle toho roku. Mnohem levnější pojištění se smysluplným plněním poskytuje i Fio banka v rámci připojištění k platební kartě. Nebo již zmíněný True Traveller.

Jo a očkování. Do Evropy není žádné třeba. Nechali jsme si akorát přeočkovat tetanus hrazený pojišťovnou bez černého kašle a oběma nám to rozbilo imunitu na 2 týdny. Klíšťovnou encefalitidu jsme přes doporučení doktora neřešili.

Koupili si auto..

…od surfaře a jogínky z Drážďan přes Mobile.de. Stěhovali se do Malajsie a “Kura“ (v překladu Malou želvičku, jak své auto pojmenovali) už nepotřebovali. Formální proces nákupu auta z Německa je jednoduchý a převod vyřízený během pár hodin na německém úřadu. Výběr je náročnější. Narazili jsme na několik podvodníků i veksláky, ze kterých nám běhal mráz po zádech. Detaily najdete tady.

Důležité je, že jsme Huga, tedy VW LT z 1997 s hotovou obytňákovou vestavbou, plynovým vařičem, technickou, solárem a náhradní baterkou, pořídili koncem ledna za 7000 Eur. Hugo prošel dovozovou technickou a výměnou všech olejů a filtrů, Jakubův brácha nám uvnitř dodělal poličky a šuplíky a spoustu dalších věcí (děkujem) a v Ostravě zkoukli (a pak komplet předělali) elektriku. A 14. března jsme vyrazili přes Německo a Itošku do Španěl.

Jak to celé dopadlo a kolik jsme utratili? Přečtěte si to tady.