Druhá část přednášky je stejně praktická. Co se tu oproti první části dočtete:

  • že to není všechno jen růžové
  • že to není nezákonný, když dodoržujete pravidla
  • a že to není tak nekologický, i když jezdíte autem

Jdeme na to!

  • Není to neekologické, i když zanecháváte uhlíkovou stopu

Pokud budete chtít žít víc v přírodě než v kempu, příroda se vám dostane pořádně pod kůži. Navíc uvidíte zblízka, jak se o ni hrozně staráme. I v hlubokých lesích, národních parcích nebo kousek od pláží jsme našli hromady odpadků. Především plastů. Nás to přimělo chytnout se za nos a v domácnosti produkci odpadu zredukovat. Nakupujeme ve větších baleních, do látkových sáčků, co jsem našila ze zbytku záslcon, z restauracích nosíme jídlo sebou ve vlastních krabičkách.

Už před cestou jsme měli sebou připravené ekologické a přírodní přípravky, abychom například vodu z nádobí mohli vylejt do trávy a nemuseli se za sebe stydět. Stejně jako jsme používali ekologická mýdla při mytí.

Co se týká uhlíkové stopy, není to neomluvné, ale snažíme se alespoň jezdit ekologicky a optimalizovat spotřebu, jak už jsme o tom mluvili na začátku.

A dalším krůčkem k ekologii je podle nás snížení i spotřeby masa. U nás to bylo dané polními podmínkami, protože jsme neměli k dispozici teplou vodu a báli jsme se kontaminace talířů a příborů při přípravě syrového masa. Maso jsme si koupili tak dvakrát do měsíce.
  • Není to nezákonné

Tím myslíme naše oblíbené spaní na divoko. Pokud se i ve vaší obytce dá spát do růžova jako v našem Hugovi, není lepší způsob. Probudíte se s výhledem na moře, hory, vinici, skály, lesy. Nikdo kolem vás většinou není, máte svůj klídek, pustíte na volno psa, dáte si sprchu.

Hledání místa na spaní nenecháváme až na doraz únavy, ale většinou začínáme hledat s předstihem. Vždycky, když jsme jeli až do únavy nebo do tmy, nespali jsme na nejlepším místě. Naštvaný majitel pozemku nás ještě ale nebudil. Budící historky máme jen 2. Jednou nás ve Francii na parkovišti u hezkého a rozlehlého lesoparku probudili údržbáři, kteří potřebovali okolí trochu prosekat. Nemilé probuzení jsme zažili v Národním parku Neringa v Litvě, kde jsme spali na cestě v lese, která ale nebyla průjezdná a tudíž se na ní spát nemohlo. Probudil nás hlídač parku, ale mile vysvětlili situaci a pravidla a my se pobalili a jeli dál.

Spací místa najdete v naší mapce, pokud ji ještě neznáte.
Abychom se nemuseli bát, že nás probudí pojicajti nebo naštvaní majitelé pozemku, dodržujeme několik pravidel.

Neporušujeme zákazy

Pokud někde visí zákaz obytňáků, neparkujeme tam. Pokud je někde slovy napsáno, že se tu nesmí parkovat v daném časovém rozmezí (obvykle 20:00-9:00) a my tomu rozumíme, nespíme tam. Pokud je někde zákaz vjezdu, nejedeme do něj, i když by to místo bylo určitě super. Platí pro nás i značka soukromého majetku. To se dovtípí člověk i ve španělštině nebo maďarštině. A zákaz parkování taky respektujeme, ale občas se dá najít skulinka.

Zkoumali jsme i zákony, ale podle nás je to o selském rozumu, značkách a o citu k danému místu.

Neznečišťujeme přírodu

Rozmáhá se tu nešvar vhlčených umělých ubrousků na dětský prdelky, které lidi v přírodě začali vyhazovat. Nerozloží se to. Ani plastová láhev, pytlík od bonbónů a dokonce ani kondom (potkáváme často). Není tak těžký nevyhazovat odpadky ani podpapíráky do přírody. Prostě je tam nevyhodíte. A podpapíráky aspoň zakopete, když už to jinak nejde.

Neohrožujeme druhé (ani sebe)

Nespíme na odpočívadlech podél silnic ani na větších odpočívadlech v zatáčkách. Nikdy nevíte, kdy se to někomu může nouzově hodit. A pokud v nouzi nejsme my, najdeme si bezpečnější místo, i když to zabere o trochu víc času nebo najetých kilometrů.

Neděláme bordel

Pokud spíme nedaleko místa, kde bydlí jiní lidé, nejsme hluční a bezohlední. Nesvítíme světly, netřískáme dveřmi a film si pustíme víc potichu. A ráno se sbalíme dřív.

Ačkoli to zní pro většinu automaticky, bohužel jsme se potkávali spíš s opakem, hlavně co se týká odpadků. Na jednom stellplatzu, kde bylo obytňáků vícero, rodinka po víkendu nechala u moře poházené láhve od vody a hovínka přímo na cestě. Odpadky jsme uklidili.
  • Není to nebezpečné

Jak už bylo řečeno, spali jsme krom Maroka jedině mimo kempy. Jednak jsme si chtěli užít přírodu a samotu, druhak se nám za kempy, které se nám nelíbí, nechtělo utrácet. A za třetí by v nich Róza nebyla šťastná, štěkala by na každé zašustění v okolí, a tudíž bychom nebyli šťastní ani my. A sousedi už vůbec.

Spaní na divoko může někoho odradit, že je nebezpečné. Nám se spaní uprostřed přírody bezpečné zdá. Nikdo vás tam nebude hledat. Kořist budou zloději vyhlížet spíš třeba na stellplatzech, kde spí více obytňáků, než někde v lese. Zároveň vybíráme místa, kde se cítíme hezky a prohlížíme se i nejbližší okolí.

A když jsme se někdy cítili trochu nejistě, stahovákem jsme na noc stáhli dveře od řidiče i spolujezdce proti sobě a na dveřích od kufru máme na noc natažený řetízek. I kdybychom zapomněli zamknout. což se nám párkrát stalo, nikdo se k nám nedostane.
  • Není to nerodinné

Sami se těšíme, až jednou vyrazíme i s naší rodinkou. Zatím můžeme zhodnotit pouze radost našeho psa, která je samosebou nekonečná.Na výlety do přírody ji bereme vždycky, při procházkách po městě na nás čeká v autě ve své boudičce pod postelí. Nemá ráda shon, množství lidí a ruch dopravy, tak ji toho stresu chceme ušetřit. Když na nás čekává v autě, necháváme otevřené střešní okno a zároveň ve dveřích máme průduchy pro topení. Když jsme jí měřili teploty v boudičce a porovnávali ji s teplotou u nás v posteli, měla v ni vždycky asi o cca 10 stupňů méně. To se měla.

Vycházky po městech i kolikrát úplně vynecháme nebo je krátíme na minimum času. Jsme beztak spíš na přírodu.

Skvělý bylo, že na cestách je náš hlídač. Kdykoli se něco šustne, Róza je ve střehu a štěká. Občas nás ale uprostřed noci vzbudí i kvůli zafoukání větru.

A co se dětí týká, v Maroku jsme potkali i pár se 4měsíční dcerkou a expediční rodinku s 5letou dcerou. Kamarádi jezdí už ve 4 se dvěma malými dětmi a ty cestování v obytňáku milují. Berou auto jako prolézačku a chodí si do obytňáku zalézt, i když na cestách nejsou.
  • Není to ale vždycky jen růžové

I když to může působit idylicky, není to vždycky jen růžové. Cestování a poznávání jiných krás je úžasné. I my ale občas měli chuť celý den strávit v posteli a koukat na filmy. Občas jsme se na propršené dny i těšili. A když jich bylo víc za sebou, za jsme už začali hudrovat, že nemůžeme ven.

Při dlouhém cestování může naví v páru přijít ponorka. My začínající ponorku zvládli vždycky rychle vyřešit. Názorové neshody jsme si rychle vyříkali a nedusili to v sobě, abychom si nekazili celý den. A když jsme byli z různých důvod občas otrávení, naordinovali jsme si minutu objímání, která se neodmítala. Většinou jsme se potom začali smát a hádka byla zažehnána.

Dokázali jsme si pak už trochu přicházející krizi předpovídat a vyvarovat se jim. Nervozita a hudrování většinou přicházelo, když:
  • se nám nepodařilo najít příjemné spací místo
  • nebo jsme ho hledali moc dlouho,
  • nebo jsme neměli pár dní sprchu
  • nebo se nám nedařilo cokoli dalšího – najít vodu k doplnění, najít prádelnu, kde jsme si mohli vyprat
  • nebo jsme dlouhodobě neměli dostat internetu, když byl potřeba
Jednu takovou krizi jsme měli po návratu z Maroka. Maroko nás v mnoha ohledech překvapilo. Nebyli jsme připraveni, že budeme tolik středem pozornosti, že nás všude budou chtít stáhnout o pár drobných, že Róza kvůli divokým psům nebude moct skoro nikde volně běhat. Když jsme se po skoro 2 týdnech vrátili do Španělska, zkombinovalo se najednou víc věcí. Byli jsme trochu přesocializovaní, měli jsme špinavé všechno oblečení, ve Španělsku se nám nedařilo najít prádelnu a ještě nám došel internet před Jakubovou odevzádvkou. Půlden jsme spolu nemluvili a pak jsme se rychle přesunuli do Portugalska, kam jsme těšili. A krize byla ta tam.