Máme za sebou první přednášku v životě. A bavilo nás to! Na stánku Lidovky.cz s Nomády jsme měli možnost mluvit o našem pracovním dlouhodobým cestování v loňském roce. Jestli jsme se v Brně nepotkali, můžete si přednášku přečíst i jako článek. Jen je hooodně dlouhej. A praktickej. A radši jsme ho rozdělili na dvě části.

My jsme Alžběta a Jakub a strávili jsme na cestách minulý rok 6 měsíců. Žili jsme v dodávce jménem Hugo, což je VW LT z roku 1997 a společnost a poplašňák nám dělala naše fenka Rozárka.

Nejsme žádní velcí dobrodruzi, jen jsme chtěli zkusit změnit způsob života, cestovat a vzdát se trochy pohodlí v podobě teplé sprchy, tekoucí vody nebo záchodu. Zároveň ale žít a pracovat stejně pohodlně jako doma. Což se překvapivě nevylučovalo. V dodávce jsme měli 3plotýnkový vařič, ledničku, zásuvky na elektřinu, rameno na monitor, kde jsme koukali na filmy nebo upravovali fotky, vytahovací stoleček a externí sprchu. Pro příště by se nám hodila ještě otočná sedačka. Vždycky, když někdo z nás seděl vepředu, připadal si jako na hanbě.

Na cestu jsme vyrazili v březnu loňského roku a vyráželi jsme nejdřív za teplem. Přes Alpy jsme sklouzli na skok do severní Itálie a pokračovali dál Španělska a Portugalska, kde jsme strávili nejvíce času. Než začala řádit největší horka ve Španělsku a v Portugalsku požáry, už jsme byli na cestě na sever směr Bretaň, odkud jsme pokračovali k Baltskému moři. Potom jsme projeli Rujánu, sever Polska a dojeli až do Estonska. V září jsme pak pokračovali poznat Bulharsko a Rumunsko.
A na zimu jsme se vrátili zpátky do Čech.

Pár čísel na úvod

  • Za ten půlrok jsme projeli 22 zemí a krom Monaka a Gibraltaru jsme všude strávili aspoň noc spaním na divoko.
  • Ujeli jsme 21 375 kilometrů.
  • nachodili jsme víc jak 1100 km. Není to žádný supr výkon, ale 15-20kilometrové procházky jsme si po přírodě zamilovali. Rekord jsme trhli v na Rujáně v národním parku Jasmund, kde jsme podél křídových útesů nachodili ušli 32 km. A to už jsme dostatečně utahali i našeho psa.
  • Hugo nepotřeboval ani jednou servis – uf, klepem.
  • Ale 3x jsme se zahrabali. Poprvé hned druhý den na cestě v Alpách, kde jsme nahnutí stáli celou noc v kopci a modlili se, abychom se nepřevážili. A až ráno nás vysvobodil sympatický Australan, který měl na protějším kopci lyžařskou školu. Podruhé už jen decentně v písku při otáčení se v Portugalsku a tam už žádný další zákrok nebyl třeba. Máme náhon na zadní kola a byl to trochu nezvyk. A potřetí v Čechách na svatbě kamarádky, kde nás muselo z bahna vytlačit pár pořádných chlapů.
  • Utratili necelých 130 000 Kč, kdy největší položka byl benzín = cca 50 000 Kč (jen za nájem bychom dali 75 0000 Kč / tedy asi o třetinu víc) a druhá položka bylo skoro stejně nákladné jídlo.
  • Cestu jsme zvládli s 0 sponzory. Prostě jsme si ušetřili a vyrazili. Je to spíš život, než nějaký projekt. Když mluvíme o nějaké značce, tak je to opravdu jen proto, že ji máme rádi.

Co můžete čekat od cestování v dodávce?

  • Není to drahé
Člověka od cestování většinou odrazuje množství peněz, které do toho musí vrazit. Na druhou stranu, od doby, co vyšla poprvé Travel bible, už není tak překvapivé, že cestovat se dá i více či méně lowcostově. I my jsme trochu šetřílci a nechce se nám vyhazovat peníze jen tak “z vokna”. Takže jsme si všechny náklady psali a těšili se na vyhodnocení (sem navíc trochu tabulkový Největší byla počáteční investice do auta.

49 927 Kč za benzín

Najezdili jsme 110 km průměrně každý den. Na jednom místě jsme spali víckrát spíš výjimečně, protože jsme chtěli poznat co nejvíc. Náklady půjdou zase o kus níž, pokud budete na jednom místě trávit víc nocí. V Portugalsku, Španělsku nebo Bulharsku se to i u pobřeží na krásných místech dá lehce.

Snažili jsme se optimalizovat spotřebu a hlídali si ji při každém tankování. Vyšla nás průměrně na 8,2 litru na 100 km. Nejméně jsme měli 7,6 l a nejvíc 9,7 litru v Itálii, kde jsme jezdili v kopcích dolů a nahoru a auto ještě neměli úplně ošahané.

Když nepřetržitě svítíme, vychází spotřeba okolo 8,5 litru. Záleží ale i na naftě. Brali jsme většinou tu u velkých nákupáků, kde nafta vycházela cenově nejlépe, v Maroku jsme sázeli na větší sítě benzínek, než ty úplně lokální. A vždycky vše bez problému.

49 259 Kč za jídlo

To je asi 270 Kčna den pro oba,135 Kč na jednoho v průměru. V restauracích jsme jedli skoro pořád jen v Maroku, protože jejich kuchyně je úžasná a ve starých medinách ve srovnání s Čechami i o dost levnější. Na trhu v Kénitře jsme za výbornou rybí tažinu a 2 další velká jídla zaplatili okolo 200 Kč i s pitím. V Portu jsme zašli k místním na tradiční Francesinhu a výborné jehněčí za 13 eur, ve Španělsku nás paela a tapas stály 29 eur. V talinské čtvrti Telliskivi jsme zašli na skvělou kachnu za 5 eur v rámci denního menu. V Praze necháme občas jen za oběd 160 Kč a to je jen jedno jídlo za den.

Do restaurací jsme tedy chodili spíš výjimečně a převážně vařili. Místní tradiční laskominy jako třeba portugalské jezuitky nebo pudinkové košíčky jsme si ale ujít nikdy nenechali.

Vařili jsme hodně z čerstvé zeleniny, vajíček, kuskusu. Maso, ačkoli bylo například v Portugalsku levnější a chutnější než u nás, jsme kupovali jen občas a výhradně na gril kvůli hygieně a absenci teplé vody. A samo o sobě nám ani nechybělo.

I díky tomu, že jsme jedli hodně zeleniny a pili hlavně čistou vodu jsme dohromady zhubli 14 kg a cítili se lehčejc a zdravějc.

746 Kč za dálnice

Placeným úsekům jsme se na dálnicích vyhýbali všude krom Maroka. Zdejší doprava je docela šílená a přeprava po dálnici nám ušetřila pár nervů. Jo a nenechali jsme si ujít projížďku po nejdelším mostě v Evropě Vasco de Gamma do Lisabonu. Jinak jsme poznávali zemi spíš z menších silnic. Peklo to bylo jen v Itálii. Jinde jsme si to užívali, a i když jsme ve Španělsku mohli je po bezplatné dálnici, raději jsme jeli horami nebo krajinou.

3999 Kč za internet

Vzhledem k pracovnímu charakteru naší cesty byl internet nezbytností. Za lokální simkarty, paušály nebo kredity jsme zaplatili zmíněných 3999 Kč. Než jsme zakotvili u francouzské simkarty Free (25 GB romingu za 20 eur), střídali jsme simkarty častěji. Většinou jsme v každé zemi trávili delší dobu, ke konci cesty už jsme v každé zemi trávili něco přes týden, a proto nám stačila jedna neutrální. Při měsíčních a delších cestách po Evropě se ale vyplatí podle nás investovat do lokální simky na 100 %.

Třeba Polsko je také super levné. Jedni Poláci, kteří kolem našeho spacího místa venčili psa a pozvali nás na svou chatku na pivo, nám o svých tarifech básnilo dobrou hodinu. Měli 2 čísla se 40 GB dat a neomezeným voláním za 10 eur měsíčně a bez smlouvy.

Těch 3999 Kč počítáme jak za paušál, tak i internetových kavárnách, kde jsme občas stahovali velké množství dat (desítky gigabajtů). Doma bychom za 2 soukromé telefony i domácí internet zaplatili zhruba dvakrát tolik.

S hledáním wifin máme ostatně spojeno nejvíc historek, občas to byla bojovka i trochu stres. Třeba když 2 hodiny stahujete jeden velký soubor a 5 minut před koncem se vám vybije počítač nebo spadne wifina a stahování už se nepodaří obnovit. Pokud to jde, stahujte částečně po souborech, nebo po vekých zipech. Umožňuje to i WeTransfer a MyAirBridge, pokud si to povolite v prohlížeči.

918 Kč za prádelny

Praní v ruce byl trochu opruz, tak jsme radší hledali prádelny. Zajímavý je, že v Pobaltí a Polsku jde prádelny najít celkem složitě a často jsou prádelny, kde vám prádlo přebere a vypere obsluha (což jsme se třeba my styděli a radši jeli dál). A navíc to v takových prádelnách trvá oproti samobslužným prádelnám, kde strávíte max. 1, hodiny, třeba 3-5 hodi
  • Není to organizačně složité

Když jsme se v březnu 2016 rozhodli, že za rok vyrazíme, začali jsme všechno pečlivě propočítávat a plánovat.

Musíme mít čím jet, to je základ

Najít tu správnou obytnou dodávku nám trvalo půl roku, a to hlavně proto, že jsme měli datum odjezdu pevně daný. Byl to taky ten nejtěžší úkol.

Poslední dva měsíce hledali intenzivně dvě hodiny ráno i večer na českých a zahraničních bazarových webech:
  • mobile.de (jen nabídky Německa/Rakouska)
  • autoscout24 – mobilní apka nebo web (jen nabídky Německa/Rakouska)
  • menší online bazary z daného města/lokality (googlujte)
  • specializované bazary na obytky
  • sbazar.cz/sauto.cz
  • bazos.cz
Až se na ně štěstí nakonec usmálo na Mobile.de. Nutno dodat, že na německých stránkách na naše dotazy často vůbec nikdo nereagoval. Pokud tam mají telefon, rovnou volejte. Někdy jsme dokonce hledali jména lidí z inzerátu přes Google a jednoho majitele jsme tak našli podle likérky z daného města. Dodávku jsme nakonec koupili od surfaře a jogínky z Drážďan.

Každý má jiné požadavky, my se zřekli nádrže na vodu a záchodu, protože jsme nechtěli být vázaní na odpadní výpusti. Pro někoho to ale může být nepostradatelné. V některých zemích vyžadují, abyste měli sebou v obytce chemický záchod, který jsme si s trochou sebezapření pořídili, ale nikdy nemuseli použít, ani dokazovat, že ho máme.

Zorganizovat si peníze, pokud jste tak ještě neučinili

Jako první jsme si udělali přehled o tom, jaký je náš měsíční rozpočet – kolik platíme za nájem, elektřinu, internet, potraviny, kavárny, restaurace a OSVČ poplatky.

Stanovili si tak týdenní rozpočet na jídlo 1000 korun na jednoho, přestali chodit do restaurací a kaváren a začali hledat cesty, jak si vedle zaměstnání ještě přivydělat.

Máme dvoupokojový byt, kde většinu času trávíme v jednom z pokojů, druhý jsme začali pronajímat přes Airbnb. Prodávali jsme nábytek navíc a věci, které nám ležely ve skříni nebo ve sklepě bez používání.

Na tyhle úspory jsme si založili účet u Equa bank, kde máte výběry v zahraničí za 9 Kč a má výhodnější kruz než třeba ČSOB nebo Česká spořitelna. Druhý cestovatelský účet jsme založili uN26, německé banky, kam směrujeme eura. Ten má výběry v zahraničí zdarma a nejvýhodnější kurz, co jde kde najít.

Zařiďte si pojištění, daně, poštu a očkování pro sebe

Při cestování je potřeba na zdraví dbát ještě o malinko víc než doma. Původně jsme se pojistili u Alpenverein, TrueTraveller ale s podobným krytím vyjde levněji. Alpenverein se vyplatí horalů nebo cestovatelům do 60 dnů v roce.

Co se týká očkování, plánovali jsme návštěvu Maroka a ani tam žádné očkování není třeba. Přeočkovat jsme si nechali jen tetanus, který jsme měli pár let prošlý, ale který nám rozbil imunitu na 2 týdny.
Zřídili jsme si také oba datovou schránku, abychom měli snadnější komunikaci s úřady. Nicméně ani finanční úřad, který od založení datovky vyžaduje komunikaci jedině prostřednictvím datovky (a při porušení solí 2000 Kč pokuty #vyzkoušenozavás), nám stejně posílal dopisy dál poštou. Má to svý pro i proti. Teď z delšího odstupu je super, že daně máte podané na pár kliků a nemusíte nikam chodit.

Další oblastí k vyřešení je pošta samotná. My měli tu kliku, že ve stejném dome bydlí kamarádi. Stačilo na jejich schránku nalepit naše jméno a všechny potřebné dopisy se k nám vždycky dostaly tak, že nám je kamarádi vyfotili. Pro případ, kdy museli dopis vyzvednout osobně, zřídili svým rodičům na poště plnou moc.

Najděte za sebe náhradu do bytu

Protože bydlíme poblíž Stromovky, kde můžeme pohodlně venčit Rózu každý den, a máme dnešní dobu stále relativně nízký nájem, nechtěli o svůj byt přijít. Přes Facebookovou skupinu Bydlení na Praze 7 jsme si našli sympatickou slečnu, která přechodně potřebovala někde bydlet a plácli jsme si. Majitel domu s tím neměl problém, tak jsme spolu s podnájemnicemi podepsali smlouvu. Sbalili jsme většinu věcí do krabic a nastěhovali je do sklepa. Většina nábytku mohla naštěstí zůstat přímo v bytě.

Jestli máte mazlíčky nebo potřebujete pohlídat dům, můžete se obrátit na Trustedhousesitters. Jedná se o službu, kdy u vás vybraný cestovatel bydlí a stará se vám o zvířata nebo hlídá dům. Hezký článek najdete i na Travel bibli.
  • Není to offline, tudíž můžete pracovat

Ne v každé práci jde pracovat na dálku, ale ve spoustě se dá částečný úvazek na dálku domluvit. Jakub dělá jako OSVČ postprodukci a stříhm, což jde podle zadání dělat na dálku a většinou to tak bylo i předtím, když měl kancelář doma. Na dobu během cestování se musel zříct jen režijních zakázek a těch, kde musel fyzicky být a natáčet je. I tak to ale žádné vazby ani kontakty s produkcemi, se kterými spolupracoval, nepřetrhalo. Dopředu svým klietům a kolegům hlásil, že po tuhle dobu bude dělat práci jen v omezené míře, a naopak začal víc rozvíjet přípravu scénářů a kreativních konceptů, k čemuž opět potřebuje jen zadání poslané emailem.

Jediný háček, který jsme pro práci s videem museli řešit, byl přenos velkého množství dat. Za začátku jsme s tím trochu bojovali, hlavně kvůli kvalitě wifi připojení v zahraničí. Ne všude mají výkonné a stabilní volné wifi připojení například v kavárnách nebo v obchodních centrech. V Itálii jsme hodně trpěli, naštěstí jsme tam měli v plánu strávit jen kratší dobu. V Portugalsku jsme nad rychlostí internetu naopak skákali metr vysoko. I proto, že jsme 3G chytali i na útesech.

V dané zemi jsme pak vždy ve větším nákupáku obešli všechny operátory a zvolili takový tarif, který by nám vyhovoval na práci, surfování, postování příspěvků na sociální sítě, stahování pošty i přenos menších souborů ke zpracování nebo jejich odevzdávání. Přesto jsme ale občas na internet chodili i do nákupáku, když jsme šli dokoupit zásoby.

Já se nakonec nabídky práce na dálku ve stávajícím zaměstnání zřekla a na cestě psala blog, zpracovávala nafocené fotky a hledala místa, kam se ještě podíváme. Nejčastěji jsme zajímavá a ne úplně turistická místa hledala přes:

1. Atlas Obscura, kde najdete krásná místa mimo města – třeba filmová městečka, válečné bunkry, hangáry nebo jiné opuštěné stavby.

2. Like a local guide jsme používali hlavně ve městech.
3. V Portu jsme z ruky nedali apku s mapkou Use-it.

Teď už mám práci, kterou můžu plnohodnotně dělat i na dálku a určitě toho při cestách využiju.

Apky

Zkoušeli jsme různé apky, kde si lidé navzájem sdílí hesla, takže jsme chodili po městě s mobilem v ruce nebo jezdili mezi domy autem a chytali signál. Když už jsme nějakou wifinu z apky našli, heslo nebylo aktuální. Moc se nám to neosvědčilo. Hlavně i proto, že k používání apky potřebujete internet.

Kavárny a restaurace

V kavárnách nebo restauracích byl internet většinou nevyzpytatelný. Občas to dopadlo tak, že jsme si objednali a zjistili, že wifina neustále padá. V Itálii jsou hesla k wifinám velký tajemství. V jedné pizzerii a v jedné kavárně nám heslo na wifinu nechtěli říct a museli nám ho naťukat do počítače a 2 mobilů sami a my nemohli koukat. Nejhorší zážitky máme z Německa, severní Itálie a z jižního pobřeží Francie. Tam jsme většinou stahovali max. 500 kb za sekundu.

Ve Španělsku už si dobili naši GO Europe Mundo simkartu a už jsme nebyli tolik závislí na volných wifinách.

Obchoďáky, infocentra

Většinou zabodovala velká obchodní centra. Tam je internet dimenzovaný pro hodně lidí, ale musíte se trefit do správného času. Když se tam nahrnou puberťáci a surfují si tam, vy už si anineškrtnete. Teda nic nestáhnete.

V merku jsme měli chvíli o knihovny nebo informační centra, ale to byla bída s nouzí taky. V Cannes jsme 19 MB posílali přes hodinu.

Internetové kavárny

Druhá velká výhra na stahování velkých souborů byly internetové kavárny. Ve Španělsku se jim říká locutorio, v Maroku cyber. Nejsou to kavárny, jak je známe z devadesátek my, ale většinou to jsou obchůdky, které provozují Turci a jiné menšiny. V buňkách jsou počítače oddělené od vedlejšího. A dobrý ukazatel rychlého internetu je i počet puberťáků, kteří tam paří hry.

Za fotku děkujeme Camping, Cars & Caravans